Zdroj: Plzeňský deník
Datum: 17.04.2007
Podtitulek: Rozhovor s ředitelem Správy NP a CHKO Šumava Františkem Krejčím
Autor: RADOVAN HOLUB
Rubrika: Příroda - Národní park Šumava - V čele nová osoba
František Krejčí (42) pochází z Rejštejna, vystudoval brněnskou lesnickou fakultu. Pracoval v Lesprojektu a spoluzakládal Národní park Šumava, kde také do roku 1994 působil jako náměstek ředitele. Poté působil v soukromé poradenské společnosti, která se zaměřovala na regionální rozvoj. Od dubna 2003 byl náměstkem ředitele a od září 2006 ředitelem Státního fondu životního prostředí. Od1. 12. 2005 působil jako poradce ministra pro Národní park Šumava a od 1. 4. 2006 vykonával na část úvazku také funkci náměstka ředitele NPŠ a působil jako konzultant při vytváření Operačního programu životního prostředí. Od30. 3. 2007 jej ministr životního prostředí Martin Bursík jmenoval ředitelem Správy NP a CHKO Šumava.
Byla situace v ochraně přírody při zakládání NPŠ v roce 1991 odlišná od současnosti, lepší, horší? Co se změnilo?
Při srovnávání situace na Šumavě v letech 1991 a 2007 je každému zřejmá řada rozdílů. Např. zrušením hraničního pásma a Vojenského prostoru Dobrá Voda po revoluci - velkého nepřístupného území - měl park ještě v roce 1991 úplně jinou výchozí pozici, než je současný stav rozvinutého NP. Zástupci ochrany přírody museli rychle reagovat na podobné následky politických změn. Bylo to velmi tvůrčí období a většina věcí se podle mého názoru tehdy podařila a park z nich žije dodnes. Hlavně chci připomenout, že jsme se tehdy s úctou snažili navázat na dlouholeté úsilí řady odborníků a nadšenců pro vysoký stupeň ochrany přírody na Šumavě.
Jaké byly vaše hlavní cíle při zakládání parku v roce 1991?
Naše cíle byly stejné, jako cíle tvůrců podobných parků jinde v Evropě. Pomoci zachránit dochované zbytky přírody a zajistit další péči o Šumavu tak, aby se tato nejcennější území postupně (jak to jejich stav dovolí) zvětšovala. Pokusit se vysvětlit místním lidem, že park je pro ně výhodou, a návštěvníkům připravit důstojnou nabídku tras a informací o celém území k zajištění klidného pobytu v NP. V mezinárodním měřítku jsme usilovali o statut kvalitního NP bez etiketních podvodů. Většina věcí nám tehdy vyšla, jenom se řídící tým v říjnu 1993 rozpadl odvoláním ředitele parku. Skutečné příčiny dodnes neznám, znám jen směšné záminky, s nimiž se šermovalo v médiích. Musím přiznat, že jsme se tehdy obrátili na ty nejlepší odborníky v zahraničí, které jsme v té době znali(WWF, IUCN) s žádostí o radu, jak park vybudovat. Podpora ze zahraničí přišla obratem, jenže jsme patrně získali nepřiměřeně velký náskok v odborném přístupu k řízení území podobného typu před běžným rozvojem území v porevoluční době.
Bývalý ministr životního prostředí František Benda odvolal tehdejšího ředitele správy parku Jiřího Kece v r. 1993 na základě vykonstruované aféry s tzv. "prodejem Šumavy". O co tehdy přesně šlo?
Tehdejší pan ministr Benda odvolal kolegu Jiřího Kece v říjnu 1993. Najednání pár dní nato informoval starosty, že pana ředitele odvolal z více důvodů, ale že daná - trapná - kauza tím důvodem není (!!). Navíc se napsalo a namluvilo kolem této kauzy asi zbytečně - a možná účelově - mnoho. Vlastní jednání nad návrhem oné smlouvy proběhlo v srpnu 1993. Účastníci jednání měli dost vlastního rozumu na to, aby návrh na zajištění některých činností v podobě, v jaké byl předložen, zamítli. Žádný "rychlý" zásah pana ministra se nekonal, vlastně ani nebyl potřeba. Pravdou je, že se dlouho hledala možnost, jak servisní činnosti v parku zajistit. V evropských národních parcích a biosférických rezervacích existuje více modelů a i tehdy se na Šumavě diskutovalo o více modelech.
Šlo tehdy také o to, že lesní provoz měl být svěřen jinému subjektu než správě parku. Tento model funguje například v TANAPu, ale nepříliš dobře. Dochází tu ke konfliktům mezi lesníky a ekology. Byl by takový model nyní pro Šumavu vhodný?
Současná situace v TANAPu je jedním z příkladů fungování dvou subjektů v národním parku, ale jak sám vidíte, jsou s tím problémy. Myslím si však, že hlavní problém je spíš v motivaci a zvyklostech lidí než v modelu samotném. Socioekonomické a etické prostředí ani u nás, ani na Slovensku patrně ještě neumožňuje vytvářet smluvní vztahy na bázi PPP, které kladou velké nároky na korektnost, etiku, spolehlivost.
Deset let jste pak stál mimo šumavský park. Sledoval jste dění zde? Jak to na vás působilo?
Samozřejmě jsem vše sledoval, řada lidí ze Správy se mnou byla stále v kontaktu. Nejvíce na mě zapůsobila situace v parku v době změny zonace a v době prosychání vzrostlých smrků za Březníkem a v době kůrovcové kalamity. Dnes je šance zonaci opět změnit k lepšímu a lesy za Březníkem se opět začínají zelenat, bez lidské pomoci, čistě jen díky silám přírody. A to je nejlepší. Problém lesních ekosystémů mě opravdu zajímá, jde o součást oboru, který mě baví ze všeho nejvíc. Je to velká učebnice pro nás pro všechny.
Proč dochází ke stálým konfliktům mezi parkem, obcemi, lesníky a ekology a jsou tyto konflikty vůbec zažehnatelné?
Skutečné, jednotlivé příčiny rozpadu korektní diskuse neznám. Obecnou příčinou je patrně nedostatek komunikace. Jsou zpracovány různé komunikační strategie, rozbory situací apod. Myslím, že nastal čas pro "tlustou čáru". Období nedorozumění už není potřeba prodlužovat. Není co tajit. Ovšem se dá diskutovat otevřeně. Všichni máme společné obavy o to, jaké následky změny klimatu vyvolají i na Šumavě, o stav přírodního prostředí a o život a práci lidí na Šumavě. Je nutné dále pracovat na novém plánu péče, na opravě zonace a jejího režimu, na lepší definici rozvoje enkláv, na konceptu návštěvnosti a nepropást svoji šanci. To znamená rychle naskočit do ujíždějícího vlaku - souladu mezi ochranou přírody a způsobem regionálního rozvoje v horském regionu. Celá řada regionů v Evropě už to umí, proč ne my? Jinak o náš region a národní park ztratí všichni zájem.
RADOVAN HOLUB
