Fórum Jeseníky, které pořádaly ostravská a olomoucká redakce MF DNES, se věnovalo vizím, přáním či problémům, které mají Jeseníky v obou krajích, do nichž zasahují.

BRANNÁ Jestli mohou Jeseníky na něco sázet, tak je to unikátní a nedotčená příroda, kterou ji v mnoha ohledech mohou zbylé české a moravské hory leda tak závidět. O Jeseníkách je zároveň o něco více slyšet, snaží se lépe propagovat a lákat turisty, nicméně úplné zázraky tu nečekejte. V čem by moravskoslezské hory mohly zabrat každopádně, je spolupráce jednotlivých provozovatelů, ale i krajů. Častým jmenovatelem potíží je pak mnohdy katastrofální dopravní infrastruktura.

To je v kostce shrnutí debatního fóra Jeseníky, které MF DNES pořádala v Relax centru Kolštejn v Branné. Jelikož Jeseníky zasahují do Moravskoslezského i Olomouckého kraje, diskuze se zúčastnili zástupci provozovatelů a institucí obou těchto krajů.

Ach ty turistické karty...

Největší emoce vyvolala debata kolem společných turistických karet. Ty už několik let fungují například v Rakousku. V Jeseníkách je také plánují...

„Kartu pro Jeseníky připravujeme dva roky a jsme těsně před spuštěním. Tedy v osekané verzi, protože konkrétně skipasy a vize Rakouska, z nichž jsme před patnácti lety vyšli, narážejí na technologické problémy. Zároveň máme před sebou ještě pár let, než se u nás dostaneme u přemýšlení lidí do podobného stavu, v jakém přemýšlejí právě v Rakousku,” uvedl předseda správní rady Sdružení cestovního ruchu Jeseníky Jan Závěšický. „Celkově u turistické karty máme padesát smluvních partnerů, kteří jsou připraveni ke smlouvám přistoupit, takže řešíme technologicky, jakou cestou se vydat. Skipasy jsou technologicky složité, ale například verze věrnostní karty technologicky možná je a je i snadno proveditelná.” Práci na kartách představil také náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje Ivan Strachoň. „Připravujeme projekt slevové karty, kde máme dvě vlaštovky - beskydskou kartu a kartu Těšínského Slezska. Tento model chceme převzít dál, tak aby zastřešoval všech šest moravskoslezských turistických oblastí, aby se postupně vytvořily slevové karty v každé turistické oblasti zvlášť a turista, který přijede, by měl možnost si zakoupit tento modulární systém.”

Dva krajské projekty se nicméně nelíbí právě provozovatelům. „Já jsem to úplně nepochopil. Moravskoslezský kraj připravuje nějakou kartu, Olomoucký kraj nějakou kartu, tak já se ptám, proč nepřipravují tu kartu spolu? Jsou to dvě nesmyslné karty, které spolu nekomunikují. Za provozovatele to je hloupost,” poznamenal ředitel Relax centra Kolštejn Tomáš Drápal.

Jak to tedy s tou mezikrajskou spoluprací je? „Ne, ne, my jsme v kontaktu s těmi, kdo karty připravují v obou krajích, takže ono to určitě není o nekomunikaci. Konzultujeme to spolu a řešení jsou spolu navíc kompatibilní. Základním problémem je jen technologie. Tady ale máme další jednání a nejsme samozřejmě blázni, abychom kartu dělali bez ohledu na to, co se děje kolem,” oponoval Jan Závěšický, stejně jako náměstek Strachoň: „Chystáme nyní přípravu celého projektu a bavíme se i o tom, aby karta byla co nejefektivnější. Bavíme se například i s dopravním podnikem, že by karta byla napojená na kmen lidí, kteří používají zase jejich karty.”

Novinky to ale každopádně úplně jednoduché mít nebudou: „Všichni vidí Rakousko, že tam mají jednu kartu, se kterou mohou všechno. Všichni jsou spokojení a že by ji u nás také chtěli. Když ale na to doopravdy přijde řeč, tak už nikdo nic nechce...” podotkl místostarosta Rýmařova Jaroslav Kala. „Všechno je o spolupráci. Když vezmu náš model - Morávka... Je tam spousta ubytovatelů, provozovatelů, atrakcí... Oni by si měli sednout ke stolu, udělat nějaké sdružené investice, podělit se a k tomu si pak zavést kartu.” Na druhou stranu má karta i otazníky: „Já nevím, karty - to jsou zase jen slevy. Mě by zajímalo, kolik to bude stát. To ty peníze možná dejte raději na infrastrukturu, na stezky, lidi pak přijedou sami, když služby u nás budou,” uvedl majitel Chaty Ramzovské sedlo Ivo Císař.

V jakých cenových relacích se tedy pohybujeme? „Podívejte, máte řešení jako Opencard, kde jste v řádech stovek milionů. Máte jiná, kde jsou vstupní náklady v řádech tisíců korun a na straně každého subjektu pak jen to, že si pořídí čtečku,” vysvětlil Závěšický. „Co se ale týče rozdělování peněz jinam - dotace buď dáte všem, na což nemáte, anebo je dáte jenom někomu. A je jen otázkou času, kdy vás někdo napadne, že jde o veřejnou podporu jednomu subjektu.”

Spolupracujete spolu?

Když už jsme u toho, jak to v Jeseníkách vypadá se spoluprací mezi provozovateli či kraji jako takovými? „Spolupráce na krajské úrovni je asi dobrá, ale další informovanost k jednotlivým subjektům, podnikatelům chybí. Schází nám koordinace a osvěta. Subjekty nevědí vzájemně o svých akcích, nevyužívá se žádná společná informační databáze,” sdělil provozní ředitel Ruční papírny Velké Losiny Petr Fouček. „My jako památka natáhneme do regionu ročně 40 až 50 000 návštěvníků. Snažíme se jim nabídnout i další využití, ale ostatní subjekty by měly samy nabízet, jaké mají akce.”

„Podnikatelé začali spolupráci akceptovat v zimní sezoně. Vědí, že lyžování musí být společné, že musí spolupracovat, musí mít společný skipas, společné aktivity. První takový pokus ovšem v Karlově vznikl už v roce 1993, takže než se provozovatelé vleků spojili do jednoho skipasu, tak to trvalo poměrně dlouhou dobu. Provozovatelé umí spolupracovat, ale pořád se to učí,” přiznal starosta Bruntálu a místopředseda Euroregionu Praděd Petr Rys. „Náš euroregion i sdružení cestovního ruchu pak jsou taky schopné zastřešit různé aktivity. S čím se obě sdružení ale potýkají, je nedostatek prostředků na marketingovou kampaň. Chybí tam financování ze strany podnikatelů, takže města pak spolufinancují i aktivity, které pro ně nemají přímý dopad.”

Provozovatelé pak poukazovali i na další problémy. „Mě trápí, že sdružení cestovního ruchu či kraj sice dělají nějaké projekty, ale my se o nich vůbec nedozvíme. Já třeba viděl brožuru, kterou vydal Olomoucký kraj, ale my jsme v ní vůbec nebyli uvedeni. Pořád se mluví o nějakých projektech, ale my o nich vůbec nevíme,” řekl Ivo Císař.

Zástupci krajů přiznali, že přenos informací někdy dokonalý není, zároveň však ne vždy musí jít nutně o chybu či opomenutí:

„Některé typy tiskovin jsou limitované tím, že nesmí zadávat podezření o veřejné podpoře. Proto jsou v letácích spíše obecné turistické cíle, muzea... My se s tím setkali například u projektu Moravské lázně s chutí, kde jsme nemohli uvést konkrétní cíle, protože by to bylo v rozporu s tím, na co peníze mohou být použité,” vysvětlil Ivan Strachoň. Oba kraje zároveň cestovní ruch finančně podporují. „Jen do úprav běžeckých tras dáváme čtyři miliony korun ročně. V Beskydech i Jeseníkách se upravuje více než 700 kilometrů tratí. Ty jesenické jsou propojené mezi oběma kraji,” konstatoval Strachoň. „Spolupráce jako taková potom by měla být lepší, my ale jako kraj to zároveň neovlivníme. Můžeme připravit marketing, prezentovat oblast na veletrzích, ale nemůžeme dosáhnout toho, aby se jednotliví podnikatelé spolu domluvili.”

Toho ostatně nemohou dosáhnout ani jiní. „Jsou oblasti, kde spolupráce funguje. Pak jsou ale oblasti, například Ovčárna, kde by nějaká instituce s nadhledem, třeba Euroregion Praděd, svazek obcí, měla pomoci zkoordinovat to, co tam dělají,” uvedla vedoucí Správy CHKO Jeseníky Michaela Pruknerová. „Co se týče spolupráce přímo s námi, tak provozovatelé nám mohou pomoci šířit osvětu a my jim zase můžeme nabídnout pro klienty třeba komentované vycházky do míst, kam se turista běžně nedostane, čímž bychom jim i zvýšili atraktivitu.”

Propagace ano. Ale...

A k tomu ta doprava...

Co se týče právě atraktivit, umí je Jeseníky zpropagovat?

„Moje děti mne naučily googlit. Nevím, jestli googlím špatně, ale co se děje v Jeseníkách? Já to neumím najít. Já to googlím po jednotlivých obcích, ale to je zbytečné a pracné,” poznamenal ředitel společnosti CZASCH Josef Strapáč.

Jak to tedy s tím marketingem je? „Myslím, že Jeseníky nejsou ještě úplně objevené. Mají trochu hendikep vzdálenosti. Nejen od Prahy, ale i od západních hranic. Když se podíváte na statistiky, tak v Česku převládají němečtí turisté, kteří jezdí na kratší pobyty. A na ty mají blíž Šumavu a Krkonoše,” přiznal Strachoň. „Jinak kraj se Jeseníkům marketingově samozřejmě věnuje. Snažíme se je propagovat na veletrzích, připravujeme návštěvy pro zahraniční novináře, pro zástupce cestovek. Šance Jeseníků ještě přijde.”

„Jeseníky se dostávají tam, kde kdysi nebyly, povědomí o nich se zvyšuje. Co nám chybí - zaprvé kvalitní lidi, zadruhé kvalitní dopravní infrastruktura. Z Prahy jste ve Špindlu za hodinu, u nás je to deficit. Vemte si, jak dlouho trvá k nám cesta jen z Olomouce nebo Ostravy... My tady můžeme lít peníze do rozvojových projektů, ale bez té cesty je to na nic,” doplnil Jan Závěšický. O dopravě hovořili i další účastníci debaty. „Největší problém je naše dostupnost. Říkají nám Pražáci - do Hradce je to dobrý, pak už katastrofa... Tady by měl být tlak na to, ať se udělá spojení od Mohelnice k nám -to je největší zádrhel. A pak si vezměte, že k nám jezdí Poláci a silničáři zavřou Červenohorské sedlo...” řekl Petr Fouček.

„Za roky 2011 až 2013 u nás vzrostl u počet domácích turistů o 23 % a zahraničních o 46. Pražáci také objevili Jeseníky, panenskou přírodu a my jim máme co nabídnout v okolí. Ví se o nás, ale Rýmařovsko je odříznuté, jsme tam samá objížďka,” dodal Jaroslav Kala.

A to nejde jen dopravu silniční... „Na Ramzové je nejvyšší rychlíková stanice v Česku. A je skoro rok zavřená. Teď tam dělají informační středisko, ale vypadá hrozně - a to je to vstupní brána k nám, vizitka...” sdělil Ivo Císař. Všichni s dopravou ale problémy nemají. „Já bych s tou špatnou dopravní infrastrukturou úplně nesouhlasil. Z Prahy jste u nás za dvě a půl hodiny. Co se týče návštěvníků - turistů z Prahy je u nás srovnatelně s Olomoucí - máme jich po dvaceti procentech,” vysvětlil Tomáš Drápal. „A jestli jsou Jeseníky vidět? Myslím si, že se prezentují dost živelně. Vidět jsou málo a celkem nesmyslně. Měly by být vidět jednotně. My se pak propagujeme spíše sami za sebe...”

O (ne)propagaci hovořila také Michaela Pruknerová. „Propagace Jeseníků se zlepšuje. Je to čím dál tím lepší a o horách je více slyšet. Ale musí se to koordinovat, nesmí to být živelné. My se musíme domluvit a třeba i společně propagovat nedotčenou přírodu, protože my tu máme věci, které jinde nemají. Z hlediska botaniky, nedotknuté přírody, je tady větší potenciál, než mají například Krkonoše.”

Jakými směry by se mohla propagace ubírat? „Myslím si, že opravu nadešel čas, aby se Jeseníky prezentovaly pod společnou jednotnou značkou v rámci celé republiky a Polska, protože Polák je náš nejčastější turista. Ano, města a kraje jezdí na veletrhy, ale účinek těch veletrhů je klesající. My bychom měli více nastartovat internetové aktivity,” řekl Petr Rys.

„Jeseníky byly historicky turistickým zázemím bývalého Německa, kde je dnes Polsko. Jsem tedy pro, aby se více propagovalo směrem do Polska. Zbytek naší republiky je totiž opravdu daleko,” poznamenal majitel hotelu Praděd v Jeseníku Jaroslav Skřivánek. „A pak mne napadá -před revolucí k nám jezdily davy lidí z východního Německa. Kdyby se na oblast Drážďany, Lipsko, Berlín zacílilo a tehdejším dětem se připomnělo, kam tehdy jezdily a jestli by to nechtěly ukázat svým dětem, třeba by to k něčemu bylo.”

Národní park. Ano, či ne?

Na závěr se naše debata dotkla také ochrany přírody. Jdou k sobě panenská příroda a touha po atrakcích? „Máme tu mít národní park. Já jsem zásadně proti němu. Myslím, že příroda je teď chráněná dostatečně. Kdybychom měli národní park, tak se budeme dívat na Praděd jenom z okna. Teď je to ideální stav,” uvedl Jaroslav Kala.

Michaela Pruknerová byla jiného názoru. „Myslím si, že ochrana přírody se snaží nebýt brzdou rozvoje a daří se nám to. Dřív se to dělalo systémem: Sem se jít nesmí a hotovo. Dnes, když uděláte přednášku a řeknete, že se někam nesmí, protože tam hnízdí linduška horská, které máme v Jeseníkách pětadvacet párů, tak už si lidé řeknou: Hm, to je fakt málo, to stojí za to tam nechodit. Já po té louce nemusím běhat zrovna teď a půjdu tam třeba v srpnu, až už tam linduška nebude. To jsou věci, které ochrana přírody kdysi neprezentovala správně a kvůli tomu se stala nějakým strašákem,” řekla Michaela Pruknerová. „To poškodilo i pověst potenciálního národního parku. Nicméně - národní park... Já ho nepotřebuji. Nejcennější partie jsou chráněné jako národní přírodní rezervace a rezervace je ze zákona vyšší ochrana než park. Na druhou stranu si myslím, že národní park by měli všichni chtít - obce i podnikatelé. Celé území se totiž národním parkem zatraktivní.”