Jiří Bína se narodil 8. července 1956 v Jihlavě, kde i následně prožil dětství. Od mládí byla jeho snem lesnická profese a tomu předcházející lesnické studium, což si splnil na lesnické škole v Hranicích. Tam byl významně ovlivněn zejména profesorem pěstování lesa Ing. Zdeňkem Kadlusem a jeho myšlenkami. Ač jihlavským rodákem, osudovými se mu staly Ždárské vrchy, kam po škole a po krátké šumavské stáži nastoupil na LZ Nové Město na Moravě. Osudovými nejen profesně, ale i zdejším setkáním se svojí celoživotní oporou – manželkou Alenkou, se kterou se roku 1978 usadili na Kocandě v hájovně (v místě s geniem loci – v rodném domě spisovatele Jaromíra Javůrka). Lesy v okolí Žákovy hory se staly středobodem Jirkova profesního úsilí – dvakrát během kariéry odolal nabídce vyšší pracovní pozice a zůstal co nejblíže lesu na pozici lesníka.
Provozní realita, do které Jiří počátkem kariéry nastoupil, mu nedávala naději na uplatnění studiem získaných poznatků, tolik odlišných od tehdy uplatňovaného holosečného hospodaření. Šanci přinesly až změny po roce 1989 a především pak Jirkův nástup na restituovaný soukromý majetek na Žďársku. Lesní rada Ing. Pavel Bednář st., doc. Jaroslav Švarc, prof. Vladimír Tesař a Ing. Jiří Fišera, to jsou klíčové osoby v profesním životě oslavence, jak on sám vždy zdůrazňuje a vzpomíná na ně při svém profesním bilancování. Právě Pavel Bednář st. nastolil na počátku 90. let na uvedeném majetku koncept porostních přestaveb, a to i v důsledku plného uvědomění si úskalí převažujícího porostního typu – stejnorodých a stejnověkých porostů smrku ztepilého. Tento koncept přestaveb (oslavencem nazývaný jako revoluční počin) poté během čtvrt století s pečlivostí sobě vlastní uplatnil v nejrozvinutější formě právě Jiří.
Jubilant je nejen erudovaným lesníkem, ale i vynikajícím myslivcem, ochráncem přírody v nejlepším smyslu slova, vnímavým estétem a fotografem přírody – zejména lesa a naší ornis a zvěře, v mládí byl dokonce i malířem-krajinářem a jedním z pokračovatelů regionální silné krajinářské tradice (proslavené Antonínem Slavíčkem). Právě Jirkův cit a nadání pro fotografii daly vzniknout i jedinečnému obrazovému materiálu o průběhu porostní transformace, což opakovaně obohatilo řadu odborných textů. To a mnohé další ilustruje, jak pestrá je osobnost oslavence. Jiné napoví i další střípek z jeho života. Během větrné smrště dne 16. prosince 2005 se Jiří spolu s dalšími řidiči automobilů a cestujících autobusem ocitl uvězněn na okresní silnici mezi padajícími stromy. V průběhu nepopsatelných chvil klestil motorovou pilou cestu a organizoval ráznou iniciativou postup celé (vzniklou situací chvílemi až zkoprnělé) skupiny do bezpečí, zatímco jeden z padajících stromů rozpůlil v okamžiku jeho auto ve dví. Za hrdinství při záchraně lidských životů byl posléze navržen na státní vyznamenání, návrh však nebyl přijat. Dnes, při obecně vyšším povědomí o nebezpečnosti větrného živlu (mj. i po událostech na Hodonínsku v červnu 2021) by se mu vyznamenáním naplněného uznání již asi dostalo.
Oslavenec je aktivní i v oblasti diseminace poznatků a spolupráce s výzkumem. Na Kocandě realizoval na čtyři desítky různých exkurzí a podílel se na výchově studentů – ať už během hlavních cvičení, nebo součinností při tvorbě závěrečných prací posluchačů lesnických, ale i přírodovědeckých fakult. Osvětu šíří rovněž k široké laické veřejnosti, což mu usnadňuje skutečnost, že i ona začala záhy vnímat „jinakost“ lesů na Kocandě, a byl tak nezřídka i sám oslovován médii. Argumentační jistotu mu poskytuje jeho neutuchající odborný zájem a touha se dále vzdělávat, ale i stálá inspirace plynoucí ze sledování přirozené dynamiky lesa v NPR Žákova hora (založené před více než sto lety z popudu lesního rady Antonína Bakeshe a jeho syna a nástupce Ing. Karla Bakeshe). Jako spoluautor Jiří přispěl ke vzniku řady odborných výstupů, přičemž zejména šedesátistránkový exkurzní průvodce z Kocandy se stal již legendárním.
Výsledky, kterých Jiří dosahoval, přirozeně vedly k tomu, že Kocanda byla mezi prvními demonstračními objekty (DO) založenými ve spolupráci Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů/Národního lesnického institutu a Pro Silva Bohemica (PSB) i mezi prvními DO nepasečného hospodaření zakládanými v režii PSB. Jiří propracoval pěstební techniku porostních přestaveb s důrazem na druhovou a strukturní diferenciaci lesa, na dlouhou (i dílčí) obnovní dobu a na uplatnění biologické automatizace a tvořivých sil lesa při porostní transformaci, to souběžně s maximální podporou mozaikovitosti pěstební péče pro rozvoj jemné porostní textury i s podporou biologické rozmanitosti lesa. Plně využil výchovného efektu horní porostní clony pro potřebnou morfologickou aklimaci uměle vnášených (absentujících) dřevin, ale i přirozené obnovy, stejně jako řadu synergických ekofyziologických a růstových efektů mezi horní a spodní porostní etáží, přičemž realizoval „péči o porostní mikroklima“ s vyloučením tvorby porostních stěn. Jeho cílem byl rozvoj ekologické i mechanické stability lesa, s orientací na světlostní jakostní a hodnotový přírůst a na plné využití produkčního potenciálu lesa a stanoviště souběžně se započetím dlouhodobé cesty pro dosažení optimální zásoby pro maximální přírůst.
Uznání se Jirkovi dostalo i mimo hranice naší země. A to nejen díky zahraničním delegacím, které Kocandu navštívily ať již během akcí organizovaných PSB (včetně výročního zasedání PS Europa pořádaného v září 2015 s účastí 48 delegátů z 20 zemí), ale i jindy, třeba při exkurzi lesníků z německé pobočky Evropského lesnického institutu (EFI), z norského státního výzkumného ústavu zaměřeného na bioekonomiku (NIBIO), návštěvě akademiků a studentů z USA apod. Zlatým hřebem pak byly mezinárodní konference a seminář, konané v roce 2018 při příležitosti blížícího se konce jubilantovy aktivní kariéry, kterých se dohromady zúčastnilo téměř dvě stovky lesníků z osmi zemí (třetí běh akce později zhatila pandemie covidu-19). Uznáním Jirkovy práce je i fakt, že hospodaření na Kocandě byla věnována samostatná kapitola v publikaci vydané švýcarským WSL a německou pobočkou EFI. Kniha „How to balance forestry and biodiversity conservation - A view across Europe“ mapuje příkladné ukázky hospodaření v Evropě a právě Kocanda byla editory cíleně vybrána a oslovena jako jediná ukázka z celé České republiky. Jirkovým výsledkům byl věnován prostor i v dokumentu francouzsko-německé televize ArteTV s názvem „Bäume im Klimastress/La forêt du futur“ (v produkci Der Spiegel-TV), který se zabýval rozvratem evropských hospodářských lesů a možnostmi, jak tomu čelit. Dokument měl v Německu i ve Francii premiéru v hlavním vysílacím čase 16. ledna 2020 a vyvolal značný ohlas.
Výčet oslavencových aktivit a zásluh by mohl pokračovat, ale za praktického lesníka nejvíce vypoví jím obhospodařovaný les. A ten v případě jubilanta poskytuje obrázek maximálně výmluvný. Jiří letos obdržel Cenu Pro Silva Bohemica, a to více než zaslouženě – ostatně jeho ruce jsou těmi nanejvýš vhodnými pro převzetí nejednoho ocenění.
Nezbývá než oslavenci popřát pevné zdraví, neutuchající zaujetí pro krásy lesa a divy přírody a mnoho osobního a rodinného štěstí a radosti, neodmyslitelně spjatých i s blízkostí věrného jezevčíka.
Pavel Bednář ml.
za širokou lesnickou obec a zejména v zastoupení Pro Silva, VÚLHM a LDF MENDELU
