Velmi módní sylvoterapie, čili léčení z lesních zdrojů, znamená, že se ponoříme do hloubi přírody a získáme tak novou energii kontaktem se stromy. Pobyt mezi lesními velikány pomáhá bojovat proti stresu, píše francouzský týdeník LęExpress.
Sylvoterapie byla původně užívána k tomu, aby nemocní dýchali čerstvý vzduch při procházce lesem. V Japonsku tyto účinky dokonce změřili a došli závěru, že procházka přírodou snižuje podle některých studií produkci stresového hormonu kortizolu. Podzim a jaro jsou nejkrásnější období k tomu, abychom se ponořili do lesa. Mnoho lidí pociťuje již v okamžiku vstupu do lesa klid a mír.
Nejen Japonci mají starodávný kult stromů. Rovněž v Evropě se již dlouho ví, že stromy přinášejí psychickou i fyzickou pohodu. V přírodě se učíme zbavit se neodbytných myšlenek a soustředit se na své pocity.
Při sylvoterapii nejde jen o to, abychom se v lese procházeli. Je třeba se zastavit a udělat si několik dechových cviků. Dýcháme zhluboka a tím se noříme hlouběji do lesa. Dlouhé nádechy a výdechy přeruší krátká pětivteřinová přestávka v dýchání.
Mezi sylvoterapií a rodinnou procházkou v lese je rozdíl. Jak uvádí Jean-Marie Defossez, který vede internetové stránky sylvoterapie. net. Neprocházíme se jen tak prostorem plným stromů, ale necháváme dech lesa vstoupit do sebe. »Lidé si často volí stromy, které se jim podobají,« dodal. Člověk se zvoleného stromu dotýká rukama se zavřenými očima a snaží se vnímat různé zvuky, které jeho ruce na kmeni vyvolávají.
»Pak se musíte dostat do stejné frekvence jako strom,« řekl Jean-Marie Defossez. »Je třeba zavřít oči a soustředit se na strom a pak oči otevřít,« vysvětlil.
Stromy jsou mocné symboly míru, zakořenění a světla. Světlo potřebují, aby vyrostly, v zemi jsou hluboce zakořeněny a jsou symboly klidné síly, mohutné i poddajné zároveň.
»Z filozofického hlediska lze říci, že stromy zklidňují náš vztah se světem, pomáhají nám překonávat problémy a navazovat kontakt s druhými. Učíme se na nich empatii,« dodal JeanMarie Defossez. Jde o to naučit se v životě jakémusi neutrálnímu postoji, přijímat události tak, jak přicházejí, s pružností, a přitom být zakořeněn v přítomnosti.
V blahodárném lesním prostředí je nepochybně snadnější přiblížit se tomuto ideálu než v přeplněném metru. Někteří možná dosáhnou tohoto zvláštního stavu na břehu moře, jiní před krbem nebo pohodlně rozloženi na pohovce. Je na každém, aby si našel svůj způsob.
