Znám muže, s nimiž není k vydržení už kvůli obyčejné rýmě. Ale taky řadu chlapů, kteří by si žádný zdravotní problém nepřipustili ani ve chvíli, kdy jim jde o život. V případě infarktu se mi to bohužel potvrdilo i v osobním životě.
Když profesor Miloš Táborský, přednosta olomoucké kardiologické kliniky, mluvil o lidech, kteří doplácejí na to, že po prvních příznacích srdeční mrtvice oddalují telefonát na záchranku, jako typický příklad uvedl chlapa, co pracuje v lese. Přestože ho bolí na hrudi, zatne zuby a pokácí ještě pár stromů... Mně blízký člověk nekácel sice stromy, ale jelikož to byl celý život silák, překonával infarkt tři dny.
Když si dal konečně říct a nechal se dopravit na kardiologii, bylo už pozdě. Nevratné poškození srdce jej na dlouhé roky de facto posadilo do křesla. Srdeční mrtvici přežil o pouhých deset let.
Stačilo méně hrdosti a všechno mohlo být jinak. To, jak rychle a šetrně dnes lékaři dokážou infarkt vyřešit, je až neuvěřitelné. Skoro to vypadá, že tahle „srdeční záležitost" je banalita.
Píši sice o mužích, ale tenhle vzkaz je i pro ženy, které se mnohdy snaží vydržet nesnesitelné. Pánové a dámy, pokud jde o zdraví, nehrajte si na hrdiny!
