(jh)
Krkonošská kleč má dlouhou historii. S její výsadbou se začalo koncem 19. století. Od roku 1879 do druhé světové války se osázelo 439 hektarů. Za dalších čtyřicet let to bylo přes čtyři sta hektarů. Zalesňování bylo na nátlak ochranářů ukončeno až v roce 1991. Historii horských partií Krkonoš přibližuje botanik Tomáš Janata.
Byly horské louky využívány?
Od poloviny 16. století se začínají využívat i tyto plochy na krkonošských hřebenech. Senaří se tady a seno se vozí dolů do podhůří. Toto hospodaření tu probíhá zhruba tři sta let. Na konci 19 století po velkých povodních, zejména té v roce 1897, místní hospodáři, hlavně šlechtické rody a především rod Harrachů, přistoupili k zalesňování těchto bývalých senišť na základě úvahy, že klečové porosty zabrání rychlému náběhu povodňové vlny a dojde ke zpomalení a snížení následků povodní. Dnes víme, že tomu v těchto na srážky bohatých místech není, že je jedno, jestli to je louka nebo klečový porost. Co zde sázeli?
V prvních letech se zalesňovalo nepůvodní klečí dovezenou z Alp, po druhé světové válce to jsou již výsadby z původního semenného materiálu. Bohužel docházelo k výsadbám klasickým lesním způsobem, kdy jsou kleče vysázeny velmi nahusto. Vitalita novodobých výsadeb byla více než dobrá a nedocházelo k přirozenému ředění, jako to bylo u starších porostů. Přehoustlé výsadby vytvářejí naprosto spojené porosty a dochází k utlačování horských trávníků a dalšímu narušování krkonošské přírody.
