Autor: Jan ZEMAN
Rubrika: EKONOMIKA
Rok s rokem se sešel a přes Evropu se přehnal další tajfun. Nazvali ho Emma. Česká republika má prý vcelku štěstí, zasáhl ji jen okrajem. Bude podle všeho ale podstatně hůř. Otázka připravenosti České republiky na klimatické změny zůstává velice aktuální.
Povodně
Přibývá obřích ničivých povodní. Ničivých proto, že se v minulosti neodpovědně stavělo v záplavových územích. Dalo by se čekat, že cca 63 mld. Kč ekonomických škod z povodně 1997 a cca 73 mld. Kč ekonomických škod z povodně 2002 bude dostatečným varováním pro všechny. Nebylo. Velká část objektů poničená povodní se opravila, mnoho nových objektů se v záplavových územích od té doby (často načerno) postavilo a další se staví. Nepomohl ani zákaz výstavby v záplavových územích v novele zákona o územním plánování a stavebním řádu ze září 2002. Platné zákony mnozí neberou vážně. Na nátlak řady hejtmanů, primátorů, radních a starostů nebyl zákaz výstavby v záplavových územích do nového stavebního zákona zahrnut. Investorům stavícím četné objekty na prodej jejich ohrožení povodněmi nevadí, hloupých kupujících je prý dost. Povodně mohou účinně mírnit přirozené vodní toky. Ty ale byly po povodni 1882 až na malé zbytky postupně více či méně upraveny a často i narovnány, takže došlo k urychlení odtoku povodňových vod a ke zvýšení výšky povodňových vln. Schopnost říčních ekosystémů zadržovat vodu byla vážně snížena. O obnovu - revitalizaci říčních systémů se nejvíce zasloužily právě povodně. Velká část obnovy - renaturalizace vodních toků byla ale brzy po povodních zničena v rámci "nápravy povodňových škod na vodních tocích" , za peníze daňových poplatníků. V zásadě by mělo platit, že se v záplavových územích nic cenného nestaví ani neskladuje, půda v blízkosti vodních toků se neorá, vyšší jezy v obcích a městech se rekonstruují na klopné (aby se za povodně mohly sklopit a nezvyšovaly hladinu vodního toku), stávající města a obce se chrání hrázemi, pokud v nich nelze rozšířit příslušný vodní tok. Mimo obce a města se stávající převážně napřímená koryta vodních toků uvedou do stavu přírodě blízkého, např. se zmeandrují, jejich dna se výrazně zdrsní a sníží se hloubka koryt, aby se povodňová voda mohla rozlévat po okolí. Tak se postup povodně zpomaluje a výška povodňové vlny se snižuje. Přehrady byly původně stavěny proti povodním. Proti velký m povodním ale nejsou provozovány. Přednost mají zájmy rekreace, energetiky, plavby, v některých případech zásobování pitnou vodou. Stávající přehrady by měly mít větší retenční prostor pro případ velkých povodní, v˙manipulačních řádech by měly mít povinnost v případě předpovědi velké povodně začít neprodleně odpouštět vodu i za cenu způsobení určitých škod níže po proudu. Prý to ale není možné: každá nemovitost někomu patří, majitelé vesměs nesouhlasí a nelze prý odvracet možné velké škody způsobením jistých škod malých. Také obnova či nová výstavba malých vodních elektráren je nejednou provázena devastací říčních ekosystémů a zhoršením protipovodňové ochrany. Jako opatření proti povodním je i nadále prosazována výstavba dalších drahých, konfliktních a neúčinných přehrad.
Sucho
ČR se moc nepřipravuje ani na rostoucí sucha. Krajinu před suchem nejlépe chrání lesy přirozené druhové skladby, přirozené vodní toky, rozptýlená a břehová stromová zeleň, protierozní meze, mokřady. Tyto přírodní jevy naše civilizace z velké části zničila. Snahy o nápravu nejsou s výjimkou posilování smíšených lesů příliš úspěšné. Obnova územních systémů ekologické stability krajiny (přirozených vodních toků, rozptýlené zeleně, mokřadů, protierozních mezí ad.) se až na výjimky nekoná ani v rámci komplexních pozemkových úprav. Majitelé pozemků nemají zájem. Mnohé revitalizace působí víc škody než užitku. Od dob první průmyslové revoluce se nedaří nejen u nás chránit půdu. V případě jejích záborů pro výstavbu existuje prakticky samoobsluha, zhoršovaná v mnoha případech chybný mi prioritami a podporami státu. Trvá i vysoké ohrožení půdy erozí. Zavlažovací soustavy v mnoha případech nejsou funkční. Volání po výstavbě dalších přehrad jako opatření proti suchu ignoruje zásadní skutečnost, že navzdory významnému snížení znečišťování vod jsou naše přehradní jezera v letním období stále více zamořována toxický mi sinicemi. Může jít o důsledek oteplování klimatu. Vichřice
Rostoucí ohrožení větrem by měli respektovat v˙prvé řadě lesníci. Bouřlivý vítr dělá polom v lese a znehodnocuje výsledky práce několika generací lesníků. Trendy ve výsadbě lesů jsou dobré - v průměru. Problém je, že se v průměru poněkud ztrácí malé lesní majetky, které je problém efektivně obhospodařovat. Škody na okolních porostech ale mohou způsobit značné, stejně jako rabování lesů některý mi vlastníky. Vichřice prověřují technický stav staveb. Poničené střechy či převržené jeřáby o dobré péči nesvědčí. Zlámání několika větrných elektráren v Německu Kyrillem říká, že prověrky mohou být v budoucnu o dost náročnější než dnes. Vichřice prověřují též kázeň občanů. Stačí málo: sedět za vichřice doma. Přesto se dozvídáme, že jednoho pána při vichřici zabil urvaný plech ze střechy a jednu dívku padající strom u hřbitova.
Příspěvek cestovního ruchu
Cestovní ruch podle mnohých měl být zázračným lékem na problémy nejen životního prostředí. V ČR se dlouhodobě potýká s mnoha problémy, které neřeší ani veřejný ani soukromý sektor. Nad některými investicemi do cestovního ruchu zůstává rozum stát. Kácí se široké lesní pásy v rámci výstavby nových lyžařských vleků na svazích, kde již dnes nebývá sníh. Je prosazována výstavba lyžařských areálů i v první zóně národního parku Šumava na Smrčině, i v přírodně cenném vojenském prostoru Boletice na Šumavě. Organizátoři mistrovství v lyžování v Liberci kradli sníh z běžkařských stezek v Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Sněhu přitom nejen v ČR ubývá.
