„Té zvláštnosti Krkonoš si odborníci všímali už dlouhá desetiletí do minulosti a snažili se o vyhlášení celého území, aby bylo chráněné pro lidstvo. A podařilo se to v roce 1963, takže od tohoto roku jsme zřízeni jako národní park. Tam je podstatné vědět to, že Krkonoše jsou v rámci střední Evropy unikátní, protože podobné pohoří je nejblíž v Alpách, v německém Harzu a pak na severu Skandinávie,"upřesnil Radek Drahný ze správy KRNAP.Dlouhodobé téma jsou borůvky. Sběr není zakázaný úplně všude, naopak na většině území to povolené je. „Místní lidé dobře vědí, kam si na borůvky mají zajít. To omezení platí hlavně pro profesionální sběrače borůvek, zejména z polské strany. Prakticky Krkonoše z té hřebenové strany devastovali a to je nepřístupný jev," potvrdil po dlouholetých zkušenostech Radek Drahný.Sudetskou pěšinou po východních KrkonošíchMíst se zákazem vstupu není v Krkonoších mnoho. „Je to pouze první zóna národního parku, kam můžete i přesto vstoupit, ale jen po turistické cestě. Ve zbytku území můžete chodit volným terénem, po loukách, lesích," upřesňuje Drahný. První zóna je oblast nad horní hranicí lesa, kolem česko-polské hranice. Táhne se od Harrachova až prakticky po Žacléř.Projděte se po jedné z nejstarších cest Správci KRNAP po zimě vracejí dřevěné cedule na Slezskou stezku. „Můžeme na ní začít putovat už z Vrchlabí směrem ke Strážnému a pak přímo nahoru přes Lahrovy boudy, přední a zadní Rennerovky, na Výrovku, k Luční boudě a pak už jenom zbývá sejít do Polska – dřívějšího Slezska, "popisuje Radek Drahný. Pokud rádi fotíte, na horách můžete prakticky celý den. Každý fotograf ale dobře ví, že existuje zlatá hodinka, což je přibližně hodina po východu slunce a hodina před západem slunce.
