Kůrovcová kalamita ničí naše lesy, nejsou ani kapacity na těžbu napadených stromů a tím zastavení šíření kůrovce. Rozsah škod budeme moci stanovit mnohem později než letos. V některých oblastech totiž odlesnění přináší zhoršení situace povrchových vod. To je škoda, kterou do své bilance lesníci nezanesou a nikomu nevyúčtují a přitom je pro náš život klíčová.
Aktuální sucho může být výjimečné i dlouhodobé a vzhledem k tomu, že nevíme, co přijde, je vhodné připravovat se na horší variantu. Nakonec ani ta letošní kůrovcová kalamita nespadla z nebe – smrkové monokultury vhodné k „výrobě dřeva" tu pěstujeme dlouhé roky a jejich kůrovcový konec jsme si tak nějak vykoledovali. Aby se podobná situace v takové míře neopakovala, je na místě zásadní změna přístupu státu, protože stát je v Česku největším vlastníkem lesů.
Nemůžeme z lesů nadělat komplet rezervace, národní parky a divočinu, jak si ji leckdo vysnil, protože to někde nejde, někde to nemá smysl a v neposlední řadě na to nemáme peníze. Musíme ale o lese přestat uvažovat jen z úzce dřevařského hlediska a brát jej jako součást krajiny, která nám dovoluje žít. Když si lesníci sečtou bilanci kůrovcové kalamity, musí jim být jasné, že beze změny přístupu je čeká jen opakování stejných chyb a sčítání škod.
Obory jako zemědělství a lesnictví se stávají čím dál větším politikem, nikoli proto, že by měly primárně zajišťovat nějaké ekonomické ukazatele, ale proto, aby nám umožnily prosté přežití. S přibývajícím časem bude požadavek na „nevýrobní les" jen urgentnější.
