Lesy ČR a Vojenské lesy a statky ČR se ohrazují proti manipulativním a věcně nesprávným tvrzením Hnutí Duha, že boj s kůrovcovou kalamitou produkuje více CO2 než všechny automobily v zemi. Podle lesníků jde o účelovou dezinterpretaci statistických dat. Ekologičtí aktivisté naopak rozhlašují, že je lepší v lese napadaném kůrovcem nezasahovat a nechat stromy svému osudu.
CO2 může ukládat jen zdravý a živý les. Mrtvé stromy rozkladem další CO2 jen uvolňují
Jádrem kritiky, kterou na některé z největších správců lesů v zemi chrlí Hnutí Duha, je zvyšující se množství CO2 v atmosféře. Škodlivý jev podle ekologických aktivistů způsobuje těžba kůrovcem napadaného dřeva a jeho odvoz z lesa. Podle nich je lepší nechat lesy svému osudu. Kůrovce považují za přirozenou součást přírody.
Celý článek najdete zde
Komentáře
Byl to selský les, velmi strukturovaný, žijící sám ze sebe, protože se v něm od doby kolonizace, která tam proběhla teprve někdy v 16.-17. století, hospodařilo výběrně, s preferencí podle tlouštěk. Jedle na trámy a desky (a předtím taky na louče), buk na topení a rovné kmeny na stodoly, stáje pro dobytek. Tuto potřebu ten les plnil uspokojivě až do druhé světové války. Až skoro zázrak to byl, jak mohl ten les tak růst, být produktivní a krásný i bez lesníka strýčka plantážníka nebo duháckého aktivisty.
No, v padesátých letech to přešlo jako pozemky drobných vlastníků pod JZD a to na tom nehospodařilo, neuměli to a ani nechtěli. Až v tom roce 1976, velké sucho v létě, podhorský okres, nesplnili plán píce v otavách, tak nám soudruzi na kraji dali šanci, že to vykompenzují dřevem. A také nám na to hned poslali odborníky ze státních lesů.
Dnes takové lesy už skoro nejsou a pokud i, požívají nějakou ochranu. Obtíž ovšem je, že už ani nemáme co z nich chránit.
Když jsme pak nahlásili, kolik potřebujeme smrčků, někdo nás udal. Prý je to málo, což samozřejmě bylo. Přijela kontrola až z kraje, kontrolovali nám i účty za kdeco. Nenašli nic, ale verdikt zněl jasně. Zlikvidovat ten nálet, dát všude smrk, protože náklady, provozní jednoduchost a znáte to. No tak jsme tam museli vlítnout a přes půlku té plochy, kde byly ty nálety vyčistit až na hlínu, nemusím říkat asi, jak jsme se přitom cítili. Byly tam i dvoumetrové jedle a byly jich tam stovky.
Dnes po čtyřiceti letech je ten smrk z půlky sežraný broukem a stejně se to podsazuje bukem a dubem. Opravdu to byla oproti dnešní tak výtečná doba, pane cvonzo? Dovolím si nesouhlasit.
Jenže smrková monokultura se víc podobá lánu brambor než Boubínskému pralesu. Chtít po jezevcích, aby nestříkali mandelinku, ťukali by si na čelo. V lese ne. Proč? No protože brambory jsou jezevců, ale stromy lesákům nepatří. Takže jezevci si do toho od Duháků kecat nenechají, kdežto sázet na kalamitní holině je vlastně taky lesařina.