MODRAVA Orkán Kyrill, který se před deseti lety přehnal přes Česko, byl jen jedním z přirozených opakujících se procesů, s nimiž si příroda umí poradit. Shodli se na tom čtyři ředitelé Národního parku Šumava, kteří se po Kyrillu v čele správy parku vystřídali. Kyrill, následné přemnožení kůrovce a zvolené postupy byly pro správce parku tvrdou zkouškou, poučením, nastavením nových postupů i zásadních otázek o smyslu parku.
V době, kdy se orkán přehnal nad ČR a v parku pokácel milion kubíků dřeva, vedl správu parku Alois Pavlíčko, čtvrt roku po Kyrillu ho vystřídal František Krejčí, po něm následoval Jan Stráský, Jiří Mánek a nyní park vede Pavel Hubený. Kromě následků orkánu a kůrovcové kalamity se museli ředitelé parku vyrovnat i s tím, že Šumava se stala citlivým politickým tématem. Velkou roli hráli i aktivisté, kteří rozhodnutí parku napadali i u soudu. „Ekoteroristický fanatismus spojený se Šumavou tehdy dosáhl naprosto extrémních rozměrů," řekl Mánek.
Podle Krejčího a Pavlíčka nelze v národním parku příliš hovořit o způsobených škodách po orkánu, neboť hlavním posláním parku není hospodářská činnost, ale ochrana přírody. „Kyrill nám otevřel mnoho nového poznání. Správa parku byla poprvé konfrontovaná se zásadní situací a musela řešit, jestli do přírodního procesu zasáhne, nebo ne," řekl Hubený.
Podle lesního zákona se měly všechny polomy odstranit, Hubený je ale přesvědčený o tom, že to by park zničilo. Vedení tehdy rozhodlo, že část zůstane bez zásahů a polomy tam zůstanou, v části se odklidí. „Díky tomu máme vedle sebe dvě velké plochy. Víme, co se stalo, když jsme vše nechali na přírodě, i co se stalo, když jsme káceli," řekl Hubený.
Zatímco Krejčí i Pavlíčko s ním souhlasí v tom, že v parku mají být i území ponechaná zcela přírodním procesům, podle Mánka se na Šumavě při likvidaci následků Kyrillu zvolil nejhorší možný způsob. Nezpracováním části polomů se podle něj založily kůrovcové líhně rozeseté po celém parku, z nichž následně škůdce napadl další dva miliony stromů. „Byla záměrně založena obří kůrovcová kalamita a byly pro ni vytvořeny ideální podmínky. Bylo to pro Šumavu dosud to nejhorší rozhodnutí," tvrdí Mánek.
Krejčí naopak míní, že dynamické a tvrdé období prověřilo organizační schopnosti a profesionalitu lesníků a správců parku.
„Funguje to tak, že něco umírá, aby se mohlo zase narodit a vyvíjet. Krásně je to vidět na cyklu vývoje stromu, kdy dřevní hmota poslouží pro vývoj nového jedince a podobně," uvedl Pavlíčko. Hubený upozornil, že šíření kůrovce se zastavilo samo od sebe v zásahovém i bezzásahovém území.
S následky orkánu i kůrovce se příroda vyrovnává, shoduje se Hubený, Mánek, Krejčí i Pavlíčko. Místa po odklizených polomech v zásahovém území navíc správci parku využili k obnovení větší druhové pestrosti stromů, upozornili ředitelé. Vysázely se tam jedle, buky, javory, jeřáby. V bezzásahovém území se o obnovu postarala sama příroda. Na mnohých místech má nyní podle Krejčího daleko divočejší charakter, než měla před orkánem. Ředitelé se také shodli na tom, že Kyrill nebyl ojedinělý úkaz. Šumava se bude muset vypořádat i s dalšími vichřicemi. Podle Hubeného udeří zhruba jednou za deset let.
