VALAŠSKÉ KLOBOUKY „Ještě kousek!" Parta chlapů poponese velký dřevěný kůl a začne ho pomocí duté těžké železné trubky zatloukat do země. Zvuk nárazů se rozléhá daleko do krajiny. Skupina lidí pracuje ve vykáceném pásu lesa, v okolí ale nejsou stopy po civilizaci. Snad jen nenápadná pěšina, která odděluje pás zelené louky od nejbližších stromů. Počínání dobrovolníků poblíž přírodní památky Dobšena u Valašských Klobouk by někomu možná přišlo přinejmenším podivné. Tito lidé ale přesně vědí, co dělají.
„Na kousku území tu postavíme dřevěný plot, abychom ochránili vzrůstající stromky před zvěří," vysvětluje Miroslav Janík, předseda ochranářského spolku Kosenka a muž, který zná v okolí každý pařez.
Se svazem ochránců přírody pozemek nedávno vykoupili od soukromníků. Vykácený les teď nahradí nový, ale člověk už se o něj starat nebude. „Jen mu trochu pomůžeme do začátku. On by si poradil sám, ale trvalo by to dlouho. V přírodě je přemnožená vysoká zvěř a malé stromky jsou pro ni snadným cílem," upozorňuje Janík.
Pro zdejší ochránce přírody je to běžná praxe: získají peníze od dárců, vykoupí pozemky a ty pak nechají vlastnímu osudu. Cílem je vytvořit co největší a nejsouvislejší plochu divočiny. „Není to ale jen náš rozmar. Všechno má návaznost. Les, který tu vyroste, bude například úžasnou zásobárnou vody pro vzácnou orchidejovou louku," ukazuje Janík pod sebe na travnatý zelený pás, jenž je útočištěm řady chráněných rostlin a živočichů.
Parta jeho spolupracovníků jsou dobrovolníci, kteří se sem sjeli z celé republiky v rámci akce Týden pro divočinu, již pořádá Hnutí Duha. V okolí Dobšeny i v další zdejší významné lokalitě Ščúrnica staví ploty, čistí studánky a dělají drobný úklid.
„Běžně sedím za počítačem v kanceláři. I když tu pracujeme, beru to jako dovolenou. Je tu klid na přemýšlení a ty lesy v okolí jsou pro mě neskutečně zajímavé," říká Jan Voříšek, který přicestoval z Prahy.
O akci se dozvěděl od kamarádů, jež kdysi potkal při stopování rysů. „V rámci Týdne pro divočinu byla ještě možnost pracovat v jiných částech republiky, ale toto mi přišlo nejzajímavější," míní.
Myšlenka celého projektu ho nadchla. „Stromy, které tu rostou, nemůžeme přepočítat na cenu za kubíky dřeva. Přesto mají velikou hodnotu," zamýšlí se Voříšek.
Opodál stojící Branislav Šaliga ze slovenského Popradu líčí, že dobrovolníci nepomáhají jen přírodě, ale i sami sobě. „Je to taková terapie. Dělám práci, na kterou nejsem zvyklý, jsem hodně unavený, ale vím, že to má smysl," povídá.
Kdo by si myslel, že o těžkou práci v lese za stravu a bydlení nebude zájem, pletl by se.
„Na tento turnus jsme měli strop 15 lidí. Zcela se naplnil a bylo ještě 17 náhradníků," říká koordinátor akce Jiří Zouhar z Hnutí Duha. Sám prošel divočinu na mnoha místech Česka, ale krajinu na Kloboucku považuje za výjimečnou.
„Například les na Ščúrnici se podobá pralesu, skutečně tu fungují všechny přírodní procesy. Zdejší krajina je navíc velice pestrá a rozmanitá, ještě nepříliš poznamenaná člověkem," chválí.
Ochránci přírody v okolí působí už řadu let. Divokou přírodu, které pomáhají, si nechtějí nechávat pro sebe. „Řadu zdejších lokalit zkoumají odborníci z vysokých škol, pravidelně děláme vzdělávací akce pro školy i veřejnost," popisuje Janík.
Jeho cílem je přilákat do divočiny i běžné turisty. „Umístili jsme sem několik informačních tabulí, ale člověk sem může i na vlastní pěst. Osahat si zdejší přírodu, najít si vlastní místa, kde mu bude dobře. A lidi, kteří mají skutečný zájem, zde rádi provedeme."
Z toho, že by neukáznění turisté přírodu ničili, obavy nemá. „Měli jsme nějaké úvahy, aby do určitých míst veřejnost nevstupovala, ale celé je to o vztahu člověka k přírodě. A ten si lidé musejí budovat," podotkl Janík.
