Poslanec TOP 09 Jiří Oliva „nevěří, kolik odborníků na lesní hospodářství se vyrojilo kolem Dřevěné knihy” (Prodej dřeva musí být efektivní, LN 17. 3.). To, že ji vláda vzala jen „na vědomí”, vyhýbajíc se odpovědnosti za kontroverzní záměry, ho neznepokojuje. Už v roce 1991 přes odpor většiny odborné veřejnosti prosazoval obdobnou „knihu Lesů”. A po jejím „vzetí na vědomí” vládou se ocitl na jedenáct let v jejich čele. A dnes? Asi čeká, že vše opět projde hladce, že je i po dvaceti letech jediným, kdo má ke koncepci veřejných lesů co říci.

Za pana Olivy unikly desítky miliard korun

Jak sám tvrdí: „Dobře konstituovaný nájem lesního majetku může přinášet vlastníkovi větší výnos než tolik opěvovaný výkon prací ve vlastní režii včetně obchodu.” Kdo je nájemcem a kdo pronajímatelem, však raději nepíše. Pronájem státních lesů je totiž v ČR protizákonný. Je ale veřejným tajemstvím, že model „dobře konstituovaného nájmu” z roku 1991, jehož je Jiří Oliva spoluautorem, přinesl často anonymním vlastníkům těžebně-obchodních firem větší výnos než samotnému státu. Dokládají to i zápisy z kontrol Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), např. z roku 1996: „Existují tak na sobě závislé subjekty, které se dělí o zisk z prodeje dřeva tak, že vlastník (Lesy ČR) si ponechá menší, cca třetinovou část z dosažených tržních cen, ze které zatím ještě kryje i náhrady z restitucí...”

Obviní snad pan Oliva z „naprosté neznalosti problému” i NKÚ? Pravděpodobně ano. Ze závěrů NKÚ totiž vyplývá, že za jeho ředitelování Lesům unikly při prodeji dříví „P” – přes překupníky – desítky miliard korun. A nikdo nebyl potrestán. Neb jak přiznal ministr Fuksa v rozhovoru pro Aktuálně.cz (7. 3.): „To, jestli vám někdo v lese ukradne dříví, to už jede mimo tento systém a je to v podstatě nedohledatelné.” A tak procesy, které pan Knetig označil „krádežemi za bílého dne”, mají mít na úmyslně předimenzovaných revírech Lesů zelenou dál. Neb pravdu má Oliva v tom, že revírník má pouze „možnost v kterékoliv fázi těžebního procesu kontrolovat tzv. číselníky obsahující číslo a rozměry každého kmene a srovnat je se skutečností”. Povinnost kontrolovat všechno či většinu dříví mu totiž uložit nelze. Není v jeho silách stát u každého, často i v noci skáceného kmene. A že dle Olivy „přiřazuje ceníkové položky ke každému kusu”? Pan poslanec se mýlí. Dělá to sám kupec – těžební firma. Stejně jako v samoobsluze bez pokladního. A tak se systém chová dál jako lichva – Lesy jsou nadále ve stavu tísně: plnit úkoly musí, na kontroly dříví však nemají dost času ani lidí.

Také naprosto neznají problém? Podsouvá-li pan Oliva, že je u předsedy T0P 09 „naprosto logické, že nedoporučuje (rozuměj nekomentuje) věci, se kterými nemá vlastní praktickou zkušenost”, mýlí se též. Slova Karla Schwarzenberga v Právu (12. 2.) zní jasně: „Musím říci, že do jisté míry mě přesvědčil ekonom Mirek Zámečník. Argumentoval tím, že nemůžete chybný systém, který byl zaveden před osmnácti lety, najednou změnit.” Jinými slovy: názorem pánů je, že koncepce za ředitele Olivy byla špatná. Obviní pan Oliva z „naprosté neznalosti problému” i ty, k jejichž nohám se klaní? „Vždyť ten systém škodí státním lesům,” dodal předseda TOP 09.

Souhlasit lze proto jen s jediným tvrzením pana exředitele: „Pokud autor v minulosti řídil lesní správu LČR jím popsaným způsobem, není divu, že byl ze své funkce odvolán.” Na takovou praxi byl totiž zvyklý. Kdokoli se odhodlal ke kritice systému, byl postižen, dokonce i ztrátou zaměstnání. Ušít zástupné důvody nebylo problém. A Jiří Oliva? Nikdy na lesní správě LČR nepracoval. Nepochybně by mu prospělo, kdyby si alespoň na půl roku vyzkoušel, jak „srovnávání číselníků se skutečností” v terénu funguje.

Šibalské tvůrce závoje klamu, který lidem už dvacet let znemožňuje rozeznat, co je pravda a co lež, co realita a co iluze, umlčet nelze. Lze spoléhat jen na jediné – že nositelem pokroku není jen „opuštění zvyklostí”, jak tvrdí Jiří Oliva, ale i zdravý selský rozum...