DAVID KOJAN
Šumava – Čtyři mláďata kriticky ohroženého puštíka bělavého vypustili do volné přírody v tomto týdnu zoologové Správy NP a CHKO Šumava (Správa). Cílem projektu Reintrodukce (znovunavrácení) puštíka bělavého na Šumavě je obnova populace naší druhé největší sovy.
Výskyt puštíka bělavého na území ČR je doložen od 19. století, ovšem pouze na Šumavě. Od začátku 20. století puštíci na Šumavě postupně ubývali, až tento druh vymizel úplně a až do konce sedmdesátých let minulého století byl u nás považován za vyhynulý. Za hlavní příčiny vymizení populace považují zoologové kombinaci ubývání listnatých a smíšených porostů pralesovitého charakteru vlivem lesnického hospodaření a přímého pronásledování lovem.
„Znovu pozorován byl puštík bělavý na Šumavě počátkem 80. let 20. století, kdy byl zahájen program znovunavrácení této sovy v Bavorském lese. Po vzniku Národního parku Šumava byl zahájen reintrodukční projekt i na naší straně, mladí jedinci puštíka bělavého se vypouštěli do přírody od roku 1995,” vysvětlil Tomáš Lorenc z oddělení zoologie Správy.
„V současné době se velikost populace puštíka bělavého na české straně Šumavy odhaduje na 15 až 20 párů. Od roku 1997 je dokladováno už několik vyhnízdění ve volné přírodě. Lze říci, že program je zatím úspěšný a pomohl navrátit do šumavské přírody původní druh sovy,” dodal referent odboru zoologie Správy Luděk Bufka.
Puštík bělavý není jediným vzácným živočichem, který se vrací na Šumavu. V minulosti byl na Šumavu úspěšně navrácen třeba rys ostrovid, některé živočišné druhy se vracejí i bez pomoci člověka.
„Spontánně se na Šumavu vrátili třeba losi. Dalším podobným případem je krkavec velký, který byl na Šumavě a vlastně i v celých Čechách v 70. letech minulého století poměrně vzácný. Tehdy se i zkoušelo jej uměle vysazovat, ale nakonec se vrátil sám a v dnešní době je už poměrně běžný,” uvedl dva příklady spontánního návratu druhu Bufka.
