Zdroj: Respekt
Datum: 03.09.2007
Podtitulek: Rozbouřené city zastavily obchod se "zbytky domova"
Autor: Anneke Hudalla
Rubrika: Z kraje
Jediná pomoc snad přijde shora. O tom chebský starosta Jan Svoboda (ODS) v poslední době přemýšlel již několikrát. Nikoli z nebes, to se rozumí. Nýbrž od Karla Schwarzenberga, ministra zahraničí. Ta věc, o kterou jde, přitom na první pohled vlastně nevypadá, že by nutně vyžadovala zásah vysoké diplomacie. Město Cheb chce prostě prodat kus lesa - a dokonce už má zájemce. Přesto se ten obchod stal předmětem kuriózního zápasu. Chebský les se totiž nachází v Bavorsku. A koupit ho nechce nikdo jiný než bavorská vláda.
Cheb není Eger a Eger není Cheb
České město vlastnící les v Německu lze asi považovat za jedinečný jev. Chebu se to - v důsledku roztříštěných majetkových vztahů panujících v česko-bavorském pohraničí od středověku do 19. století - podařilo: katastr bavorského městečka Tirschenreuth eviduje už bezmála pět set let jako majitele 648 hektarů tamního lesa právě město "Eger". "Z právního hlediska je věc jasná," říká starosta Svoboda. "Ani německá strana o našem vlastnictví nepochybuje." Má pravdu, i když v minulosti to tak jasné nebylo.
"Les patří městu Eger," říká například Walter Markl, který zažil vyhnání z Egeru jako 14letý kluk. "A samozřejmě dnešní Cheb a tehdejší Eger nejsou totéž město. Podle mého les dneska patří Bavorsku." Stejně uvažovalo v šedesátých letech mnoho vyhnanců. Na jejich přání proto západoněmecký parlament v roce 1965 schválil zákon, který les podřídil německé správě. Od té doby tedy s "chebským dřevem" hospodaří Spolková republika, tržby jsou uložené na speciálním účtu, ke kterému však chebská radnice nemá přístup. Během času se tyto "úspory" zřejmě vyšplhaly na několik stovek tisíc eur. A proto není divu, že město Cheb už brzo po pádu železné opony začalo hledat cestu, jak ze svého starého majetku profitovat.
Je to naše věc!
Jak říká starosta Svoboda, obhospodařovat les na území jiného státu je nepraktické, a myšlenka prodat les bavorské vládě se proto nabízela jako výtečné řešení. Jednání o prodeji však před několika lety uvázlo. Nikoli na ceně či sporu o vlastnictví, ale kvůli podmínkám prodeje.
Mnoho německých vyhnanců považuje chebský les za poslední zbytek "starého domova". Proto bavorská vláda už několikrát navrhla, aby peníze za les sloužily k založení nadace, která pak bude financovat opravu historických kulturních památek na Chebsku. "Z praktického hlediska to není špatný nápad," myslí si Jan Svoboda. "Ale z emocionálního hlediska to tady v Chebu neprosadíte."
Především komunističtí zástupci bavorský návrh odmítají. "Oni říkají - je to přece náš majetek, naše peníze, tak proč by nám do toho měl mluvit ještě někdo jiný?" líčí situaci asistent starosty Martin Vrátník. "Naši lidé tady bohužel ještě nejsou tak daleko, aby v tom neviděli ten národní aspekt," doplňuje ho Jan Svoboda.
To jediné, co starostovi tedy skutečně leží na srdci, je, aby spor kolem lesa znovu nepoškodil česko-německé vztahy. A proto chce poprosit o pomoc někoho, kdo se na mezinárodním parketu opravdu dobře vyzná. Holt o pomoc shora. Od Schwarzenberga.
Anneke Hudalla
