Je prokázané, že jedle se spolu s bukem lesním významně šířila před 5000 lety. Ve středověku pak nebyly výjimkou lesy, ve kterých tato dřevina zaujímala až desítky procent podílu na druhové skladbě. Od přelomu 12. a 13. století se datuje počátek „ústupu“ jedle. Mizení jedlí se dělo za souběhu příčin přirozených (chladnějších period, lépe vyhovujících smrku) i člověkem vyvolaných (zvýšené spotřeby pro stavební, technologické a energetické využití). Některé aspekty činnosti člověka naopak šíření jedle dokonce podporovaly (např. na úkor buku v dobytkem spásaných smíšených jedlo-bukových nárostech). Časem se nicméně v praxi změnilo paradigma obnovy lesa: nastal útlum využití přirozené obnovy (náletu semen z mateřských stromů) a začalo ho nahrazovat zakládání nových porostů výsevem nebo výsadbou na holé seči.
Celý článek najdete zde.
