Rozsáhlá kůrovcová kalamita, s níž se potýká Česká republika i sousední státy, se minulý týden dostala najednání Poslanecké sněmovny. Řešila se otázka, kdo za ni může a jak se s ní vypořádat. Již dříve se rozhodlo o ustanovení krizových štábů vjednotlivých krajích a ministr zemědělství Miroslav Toman po svém opětném nástupu do funkce navrhl zřídit společnou platformu odborníků z ministerstev, lesnických organizací a ochránců přírody, která by se zabývala tímto problémem. Řešit je však třeba nejen současný stav, ale předcházet mu také do budoucna. Hodně indicií totiž směřuje k tomu, že překážkou je celý nynější systém těžby, prodeje a zpracování dřeva. Jak několikrát zaznělo z praxe, se vznikem akciových společností, které soutěží o zakázky na těžební a lesnické činnosti, přibylo administrativy a vše se stalo kvůli tomuto mezičlánku mezi zadavatelem a zpracovatelem složitější. Poslankyně Veronika Vrecionová ve sněmovně upozornila, že by bylo třeba otevřít diskusi na téma změny způsobu hospodaření v lesích a s tím souvisejícím vyhlašováním tendrů tak, aby na lesnické zakázky dosáhli i lokální podnikatelé z regionů. K tomu je třeba zmenšit stávající smluvně územní jednotky, na které jsou vypisována výběrová řízení. České lesnictví potřebuje totiž více menších a středních těžařů, kteří by byli zároveň lokálními zpracovateli dřeva s dobrou znalostí konkrétního území, čímž by se usnadnil i boj s kůrovcem. Nakonec i ministr Tbman se vyjádřil, že chce podpořit malé a střední pily a vytvořit menší svozová místa, z nichž budou Lesy ČR dřevo prodávat právě malým a středním pilám. Vyloučí se tak neefektivní přejezdy přes polovinu republiky. Jak se již osvědčilo v případě produkce některých potravin a dalších výrobků, i v tomto případě je třeba se zaměřit na lokálnost.
Zuzana Fialová
