Ministr životního prostředí Richard Brabec
V rámci managementu lesů na území Národního parku Šumava se v současné době nezasahuje. Přirozeným samovolným procesům se nechává zhruba dvacet tři procent území parku. Nejen o tom jsme hovořili s ministrem životního prostředí Richardem Brabcem.
* Co soudíte o budoucím rozšiřování bezzásahové zóny v Národním parku Šumava?
Nejprve připomenu, že takzvané bezzásahové území není totéž co současná první zóna národních parků. Jedná se o způsob péče o území, při němž jsou určité části národního parku ponechány nerušenému přírodnímu vývoji bez zásahů člověka. V těchto územích se lesnicky ani zemědělsky nehospodaří, není zde však omezován ani vstup člověka. Pokud by se někdy v budoucnu bezzásahová území rozšiřovala, neznamenalo by to, že se bude rozšiřovat velikost území, do kterého by byl vstup nějakým způsobem omezen. Co se týká samotného budoucího rozšiřování bezzásahového území v národních parcích, tak to přímo souvisí s novým ustanovením o zonaci národních parků v novele zákona. Nechceme, aby byly zóny ochrany přírody v budoucnu měněny na základě politických či účelových rozhodnutí, proto je v novele výslovně uvedeno, že po schválení zonace může dojít k její změně nejdříve po patnácti letech. Jinými slovy: dáváme přírodě vždy minimálně tolik času na to, aby nám ukázala, zda byl management území nastaven správně. A současně s tím dáváme jistotu také vlastníkům a nájemcům pozemků v národních parcích, kteří budou moci lépe dlouhodobě plánovat svoje aktivity.
* Jak budou v budoucnu případně stanovena ona klidová území, jejichž zavedení má podle Ministerstva životního prostředí otevřít národní parky lidem?
Klidová území navrhne na základě odborných poznatků správa národního parku a formou opatření obecné povahy je předloží všem dotčeným subjektům, které budou mít možnost se k materiálu vyjádřit. Nespornou výhodou vymezení klidových území je, že omezení pohybu v tomto území je přesně možné zacílit jak místně, tak v čase. Místo plošného zákazu vstupu mimo značené cesty bude možné v parku vytvořit územní ostrůvky s klidovým režimem. Ten bude buď celoroční, nebo bude zákaz vstupu na toto území jen po určitou dobu v roce. Návštěvníkům se každopádně nejen v šumavské přírodě, ale ve všech národních parcích otevřou místa, do kterých se v současném režimu nedostanou.
* Inspirujete se při péči o národní parky u sousedů? Jak probíhá třeba spolupráce s Národním parkem Bavorský les?
Všechny správy národních parků u nás velmi intenzivně spolupracují se svými sousedskými parky. V obecné rovině považuji za nevyhnutelné, aby spolupráce v ochraně přírody na území přeshraničních národních parků, což jsou všechny čtyři naše parky, probíhala intenzivně. Dochází ke sbližování způsobů managementu v přeshraniční oblasti, ke společné péči o druhy s velkým areálem, například o rysa, všechny parky také koordinují a postupně sbližují svou prezentaci či vydávání informačních materiálů. Spolupráce s polskými kolegy v Krkonoších či se saskými kolegy v Národním parku České Švýcarsko je ukázkovým partnerstvím na evropské úrovni. Přístup k ochraně přírodního bohatství na polské či saské straně je velmi podobný tomu českému. U rakouských kolegů je spolupráce také dobrá, i když v porovnání s ostatními parky přece jen odlišná, neboť Správa Národního parku Thayatal má na rozdíl od českého systému omezenější kompetence. Za poslední rok se toho hodně událo především na Šumavě. V minulých letech tam spolupráce mezi správami doslova „umřela". Přístupy k ochraně přírody se totiž začaly razantně odlišovat. Správa Národního parku Šumava v posledním roce spolupráci obnovila nejenom v osvětové, ale i výzkumné a odborné oblasti. Tím navázala na několik memorand podepsaných v minulosti na úrovni českého a bavorského ministerstva. Probíhají společné výzkumné projekty fauny i flóry, odborníci na obou správách si vyměňují nejnovější poznatky z lesního managementu a přístup k ochraně území se opět zásadně přiblížil.
