Věk borovice Heldreichovy (taktéž borovice bělokorá) byl pomocí dendrochronologické metody určen na 1 075 let, a podle vědců tak jde o nejstarší rostoucí strom v Evropě. Jehličnan zapouštěl své kořínky do půdy v roce 941, což je zhruba období, kdy severní Evropou křižovaly výpravy Vikingů. A ve stejném roce, kdy slavil kulatých 250 let, byla založena slavná Oxfordská univerzita. Tato konkrétní borovice je jedním z několika dalších samostatně rostoucích stromů podobného stáří a byla nalezena v lesích pokrývajících pohoří Pindos, jež sousedí s albánskými hranicemi. Tým výzkumníků vedl dendrochronolog Paul J. Krusic, který označil samotnou schopnost stromu přežít po tak dlouhou dobu za pozoruhodnou: „O zkáze tohoto porostu mohlo rozhodnout tolik vlivů a událostí, naštěstí však zůstal celý prakticky nedotčen po více než tisíc let. Je fascinující, když si uvědomíte, že tato borovice zažila doby Byzantské či Osmanské říše." Vědci získávají díky studiu starých stromů důležité informace, které jim pomáhají lépe porozumět historii klimatických změn. Borovice dostala jméno Adónis, což je v řecké mytologii jméno boha krásy a touhy. I přes svůj úctyhodný věk je však v celosvětovém srovnání docela zelenáč. O absolutním vítězi se však vedou dohady. Údajně nejstarším stromem na světě (o kterém jsme psali tady) je švédský smrk Old Tjikko, jehož stáří bylo pomocí uhlíkové metody stanoveno na 9,5 tisíce let. Podle vědců jde však o takzvaně klonovaný strom – kmen po několika staletích uhyne, přičemž kořenový systém zůstává a na jeho základě vyraší kmen nový. Podle Guinnessovy knihy rekordů je nejstarším samostatně rostoucím stromem světa borovice dlouhověká, nacházející se v kalifornských White Mountains. Ta pro svůj věk (více než 4,5 tisíce let) dostala příznačné jméno – Metuzalém.
