KRKONOŠE Pouhé procento původních lesů zbývá na české straně Krkonoš. Nejstarší stromy pamatují dávné hospodáře západní části hor Harrachy i krkonošské medvědy, z nichž poslední byl na české straně hor zastřelený v roce 1726. Dostat se do pravého krkonošského pralesa však není snadné. Jeho poloha je tajná.
Les v nadmořské výšce 1100 metrů na pomezí západních a východních Krkonoš je nezvykle světlý a stromy jsou poměrně daleko od sebe. O to víc však v horské krajině vynikají. Nejstarším je kolem 280 let, měří až 30 metrů. „Tyto porosty měly to štěstí, že je minula průmyslová těžba, v této oblasti typická hlavně pro sklárny. Je to potomstvo těch nejpůvodnějších porostů, které s trochou nadsázky mohli ve 14. století vidět Vlaši, tedy první osadníci Krkonoš. Genetika je zachovaná. Tyto porosty nejenže odolaly vlivu člověka, ale také imisím, kůrovci i větru," říká Václav Jansa, vedoucí oddělení ochrany přírody Správy Krkonošského národního parku.
Při bližším pohledu prales překvapí pravidelným uspořádáním stromů. Je to tím, že les se obnovuje přirozeně a nové stromy nejčastěji vyrůstají na rozpadajícím se dřevu svých předchůdců. To je prý jeden z hlavních znaků původnosti lesního smrkového porostu. Dalším jsou kořeny zvané chůdovité. „Říkáme tomu stromy na chůdách. Když vyrůstají na starém dřevě či pařezu, časem dřevo vyhnije a stromek je ve vzduchu, jako by rostl na chůdách. To je jeden ze znaků, že strom vyrostl na mrtvém dřevě," vysvětluje Jansa. Strážci parku konkrétní místo nechtějí vyzradit, lokalita je příliš cenná.
Nejstarší popsané smrky v Krkonoších mají i 340 let, ale jsou to jednotlivci. „Smrky takového staří jsme zaznamenali v Jelením dole, tady jde však o souvislý porost stromů starých od 200 do 280 let," upozorňuje lesník.
Původní krkonošský smrk je specifický, uspořádáním větví připomíná člověka s připaženýma rukama. Závěr údolí, kde se prales na přibližně 200 hektarech rozprostírá, připomíná obří amfiteátr, staleté stromy se dochovaly v pásu těsně pod hranicí kleče.
Ryze původní les postupně přechází ve smrkové porosty, které se dosazovaly na počátku 20. století. Oproti pralesu se liší i minimem tlejícího dřeva. Původních smrčin je celkem 280 hektarů. Rozloha dnešních lesních porostů na české straně Krkonoš je zhruba 37 tisíc hektarů a jsou domovem více než 60 druhů dřevin. Jejich druhové složení i prostorové rozložení v minulosti značně ovlivnil člověk, koncem minulého století pak znečištěné ovzduší.
Původní lesy se lišily skladbou podle nadmořské výšky. Pod 800 metrů nad mořem zpravidla šlo o smíšené lesy s minimem smrků, nad touto hranicí listnáčů stále ubývalo a v nejvyšších patrech lesa převládaly smrky. Krkonoše byly z drtivé většiny už v pozdním středověku odlesněné, a to až na výjimky v těžko přístupném terénu.
