Kdybyto bylo tak o dva, tři měsíce později, v říjnu nebo začátkem listopadu, mohli bychom se těšit z krásného podzimu, z toho, jak se stromy pěkně vybarvují. Jenže je teprve srpen, a tak místo radosti přepadají ty, jimž není lhostejný stav přírody, spíše obavy, jak stromy přestojí letošní více než mimořádné, vleklé a ničivé sucho, které je pravou příčinou toho předčasného podzimního zabarvování.
A kdyby jen zabarvování. Den ode dne přibývá stromů zcela bez listí. Často jsou to břízy, které zřejmě snášejí sucho nejhůře, ale přibývá i schnoucích osik,dubůči lip. A někde schnou dokonce i borovice, jejichž odolnost vůči suchu je příslovečná.
A asi je vůči tomu suchu bezmocný i svatý Petr tam někde na nebesích, který má prý obstarávání vláhy ve svém rezortu, a (jak aspoň tvrdí nenapravitelní vtipálci) raději už ani nezvedá neustále vyzvánějící mobil.
Nakonec se konce sucha určitě dočkáme. Jen musíme doufat, že dřív, než budou škody na přírodě nenapravitelné.
