Ty plány se objevují znovu a znovu. Postavit nové přehrady tam, kde ještě zbylo nějaké nezatopené údolí a kde by šlo vztyčit hráz. Na argumentech ani tak nezáleží – ať už je v tuzemsku vody moc, nebo málo – přehrada pomůže vždy. Když sužuje lidi sucho, stejně jako když se valí povodně, protože zadrží vodu, to je jasné. Vlastně je jedno, jak se mění klima a jaké máme aktuálně počasí, přehrada se hodí do každého.
Je to s ní jako s koženou bundou, odolá větru stejně jako dešti. A ještě vypadá dobře (ta bunda). Když namítnete, že už dnes máme hodně přehrad a povodním stejně nezabránily, řeknou vám, že by bez nich třeba byly ještě větší. Nebo to sucho. Pořád stavíme nové přehrady, které prý mají suchu čelit, jenže to tu pořád je větší a větší. Samozřejmě, opatření proti úbytku vody v krajině je mnoho, jenže porovnejte sami – soustava rybníků, jezů, rybníčků, meandrů na řece nebo na potoce, mokřadů, tůní a obnovení remízků, mezí a lužních lesů – to vše se lehce přehlédne. Zato přehrada, to je jiný kalibr. Především se dobře prodává, je vidět zdaleka, najdete ji i na méně podrobných mapách, stála hodně peněz a hodně úsilí.
Jako se dobře prodává kožená bunda, přestože je asi praktičtější vzít si do tepla tričko a do deště pláštěnku. Ale kožená bunda je kožená bunda. Dnes se hodně mluví především o dvou lokalitách, ve kterých by se nové hráze mohly objevit a které budí nezvyklý zájem veřejnosti. Lidé píší petice a bojí se, že jim pod hladinou zmizí údolí Oslavy na pomezí jižní Moravy a Vysočiny a také údolí Zdobnice v Orlických horách. Ti, kteří ta údolí znají, jsou znepokojeni právem. Na soutoku řek Zdobnice a Říčky se tyčí skála, z níž stékají nepřetržitě praménky vody. Říká se jí Uplakaná nebo Plačtivá skála. Je tam ticho, klid a nedá se k ní snadno dostat. Právě kousek od ní by jednou mohla stát nová betonová hráz budoucí přehrady. Jak ta skála a místo na soutoku bude vypadat potom? Vystěhovat by se musela například rodina Maderových, která v údolí Zdobnice hospodaří 200 let.
S tím se však počítá. Stejně je jejich tamní existence pouhou anomálií, z Orlických hor, stejně jako celého pohraničí od Liberce, Chebu až po Kaplici, z hnědouhelného severočeského revíru, se dávno musely vystěhovat statisíce lidí, je jen s podivem, že téhle rodiny si úředníci dosud nevšimli.
Asi za to může hluboké údolí Zdobnice, takže na ně teď jen přišla řada, nic víc, nic míň.
Nebo ta skála v údolí Oslavy, kde má vyrůst další přehrada – nedávno se na ní ženil frontman skupiny Kamelot Roman Horký, který patří mezi nejviditelnější bojovníky za záchranu údolí. Možná se ale Horký jen bojí, že když skálu zatopí, bude neplatný i jeho oddací list. Jenže nejde jen o něj a o tu svatbu – petici proti výstavbě přehrady už podepsalo 15 tisíc lidí. Námitky podalo i několik měst, která leží níže po proudu řeky – Oslavany, Ivančice či Dolní Kounice.
Obyvatelé z širokého okolí protestují proti přehradě, která sice ještě neexistuje, ale název už má – Vodní dílo Čučice. To samo o sobě není dobré znamení. Jak má něco název, musí to dřív nebo později i existovat, už jen z pouhého smyslu pro pořádek a úřední postupy. To je dědictví rakouského mocnářství a na tom se nic nezměnilo a nezmění.
I plánovači přehrad musí být něčím živi a čím jiným než plánováním přehrad? Budou to ještě složitá jednání, možná i složité počty. Bude se argumentovat kubíky vody i betonu, miliardami korun a kdoví čím ještě. Jen ty skály nad Oslavou či Zdobnicí se asi v žádném seznamu neobjeví.
