V Poslanecké sněmovně se vede v současné době diskuse nad novelou zákona o ochraně přírody a krajiny z dílny MŽP a ministra R. Brabce. Novela jako taková je nutná tak, aby mohla postihnout nová vědecká zjištění, nové trendy, ale i případné hrozby v podobě přírodních katastrof. Rovněž je třeba koncepčně vyřešit i dlouhodobé problémy v našich jednotlivých národních parcích. Avšak si nemyslím, že tak lze učinit nejlépe jedním obecným zákonem. Každý národní park má svá specifika, která nelze paušalizovat. To, co by platilo například pro KRNAP, nelze aplikovat na NP Šumava. V takovém případě by novela musela ve svém textu obsahovat podrobná řešení jednotlivých národních parků. Rovněž by nebylo dobré zákon obejít a řešit jednotlivosti podzákonnými normami - tedy vyhláškami.
Novela, tak jak je napsaná, sice upravuje právní prostředí pro národní parky v ČR, ale pro Šumavu to znamená její »faktické dobytí« ekoaktivisty. Po více než desetiletí se různé ekoaktivistické skupiny snaží do osídlené Šumavy zařadit režimy typické pro americké národní parky, kde nikdy nežili lidé a snaží se v lidmi historicky osídlené Šumavě prosadit velkoplošnou divočinu.
Těmto skupinám se již podařilo tuto ideu prosadit na 23 procentech plochy Šumavy. Výsledkem je úbytek zeleného lesa. Tím pak dochází ke změnám vodního režimu, mizí vzdušná vlhkost. Vysychá nejen les, ale i studny obyvatelům. Na jedné straně MŽP vyhlašuje miliardové programy na udržení vody v krajině, na druhé straně koná vše pro to, aby vody na Šumavě bylo co nejméně. Ekoaktivistickým skupinám napojeným na byznys a politické lobby se zatím nepodařilo Šumavu zahubit, ale co se daří, je agresivně prosazovaný plán práce v NP Šumava a likvidační návrh novely zákona o ochraně přírody a krajiny.
Je snaha poprvé v historii uzákonit bezzásahovost na většině plochy. V malém NP Podyjí to vliv mít nebude, ale pro Šumavu to bude mít destruktivní dopad a bude to mít dopad i na klima jihozápadních Čech. Poprvé se zákonnou normou má vyřadit účinnost lesního zákona ve smyslu povinnosti zasahovat proti škůdcům. Rozhodnutí pana ministra Brabce tak předčí kroky exministra Bursíka, jehož rozhodnutím bylo zničeno 20 000 ha šumavského lesa.
Ve sněmovně byl již několikrát předkládán návrh na samostatný zákon o NP Šumava. Iniciativa byla jak od poslanců, tak krajů Jihočeského či Plzeňského, v neposlední řadě i návrh Senátu. Nebyla politická vůle posunout opakovaně předložené návrhy do dalších čtení a tím i do výborů, kde by se mohly propracovat. Vždy to bylo s odůvodněním, že není potřebný samostatný zákon o NP Šumava, že vše se vyřeší centrální novelou zákona o ochraně přírody a krajiny a následnými plány péče v jednotlivých národních parcích.
Návštěva na Šumavě a diskuse se skutečnými odborníky (ne těmi »od stolu« v Praze) mne přesvědčily, že Šumava má tolik specifik, že jediným možným řešením je samostatný zákon o NP Šumava. Navrhovaná novela zákona o ochraně přírody a krajiny nebyla zamítnuta ani vrácena k přepracování. Uvidíme, co přinesou případné pozměňovací návrhy, ale obávám se, že vzhledem k chybnosti celé koncepce jediného zákona pro všechny národní parky nepůjde zákon pozměňovacími návrhy upravit tak, aby chyby v samotné koncepci byly eliminovány.
