Tak tisíc za hektar by pořád bylo nekonečně více, než za kolik stát získal (nula nula nic).
Osobně jsem názoru, že dnešní marasmus má počátek v záborovém zákoně z roku 1919, který omezil velikost jednoho majetku na 250 ha půdy celkem a rozbíjel do té doby funkční velkostatky. Sice nebyl zcela naplněn, ale ukázal cestu pro poválečné běsnění.

Tak předně Ústava ani jiný ústavní zákon neobsahují nic o tom, že stát by měl nebo mohl podnikat. Na rozdíl od Ústavy ČSSR, kde to bylo ošéfované jednak tím, že ve vlastnictví státu je základní lesní fond, jednak tím, že stát zřizuje hospodářské organizace.
Nic takového či obdobného v dnešní ústavě nenajdete. Stát vlastně podniká v rozporu s ústavou.
A kdybyste se zajímal o to, jak státní vlastnictví lesů vzniklo, tak abyste zjistil, že v době vzniku ČSR v roce 1918 stát žádné lesy nevlastnil. Lesy na stát přecházely konfiskací majetku panovnického rodu (1918), záborovým zákonem z listopadu 1919 (zabráno cca 1,5 mil ha lesů do nucené správy, do roku 1938 propuštěno cca 1 mil ha), podle tzv. Benešových dekretů po roce 1945 a konečně zákonem o pozemkové reformě z roku 1948. V druhé polovině padesátých let to bylo zestátnění majetku tzv. církevního a majetků obcí. Poté to už byly dary (vesměs vynucené), odúmrtě a vyvlastnění.
Takže to, čím se pyšní stát jako vlastník, bylo v míře převažující bez náhrady ukradeno či spíše uloupeno státní mocí (loupež = odcizení pod pohrůžkou násilí nebo za použití násilí, viz trestní zákoník) původním vlastníkům. Jenom to, co stát do roku 1938 nepropustil ze záboru, cca 500 tisíc ha lesů na území dešního Česka (z toho cca 430 tisíc státních), bylo uhrazeno (cca 2500 Kč/ha).