Názor
RNDr. Jan Zahradník
Obyvatelé Šumavy, starostové šumavských obcí i Zastupitelstvo Jihočeského kraje se domnívají, že na území Národního parku Šumava nastává konflikt veřejných zájmů. Podle jejich názoru jsou postupy, které uskutečňují orgány ochrany přírody na území národního parku, v rozporu s veřejným zájmem, jak jej určují současné platné právní předpisy.
Ministerstvo životního prostředí ČR a Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava prosazují rozšíření území s bezzásahovým režimem s cílem mít na významné části území parku takzvanou divočinu.
Důsledkem je nárůst rozlohy území, na kterém došlo a dále dochází k velkoplošnému rozpadu stávajícího mateřského porostu a vzniku suchého lesa na plochách o celkové rozloze několika tisíc hektarů. Vzhledem k tomu, že současný ministr životního prostředí Martin Bursík rozhodl ponechat bez zpracování přibližně 133 tisíc metrů krychlových kalamitní dřevní hmoty vzniklé jako následek orkánu Kyrill, a protože letošní klimatické podmínky jsou velmi příznivé pro vznik kůrovcové kalamity, se obávám, že jsou vážně ohroženy další šumavské smrkové porosty.
Probíhající činnost v Národním parku Šumava řízená Správou Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava a Ministerstvem životního prostředí ČR proto zásadně narušuje veřejné zájmy dosud definované jak mezinárodními dohodami nebo územními plány, tak zákony na ochranu dalších složek životního prostředí (ochrana vod, půdy, lesa, přírody a krajiny), jakož i některými ustanoveními Listiny základních práv a svobod (práva vlastníků lesů atd.). Nelze ji proto provádět, pokud její záměr nebude zákonným způsobem nově definován jako veřejný zájem, který ve střetu s jinými veřejnými zájmy představuje veřejný zájem převažující.
To lze učinit pouze v souladu s Ústavou České republiky a platnými zákony. Určení převažujícího veřejného zájmu se nemůže uskutečnit na základě nějaké dohody zúčastněných subjektů či pomocí správních aktů. Udělat to smí pouze svým politickým rozhodnutím vláda, která Národní park Šumava také svým rozhodnutím zřídila.
Je totiž zřejmé, že problematika Národního parku Šumava nepatří jen do kompetence resortu životního prostředí. Zasahuje mimo jiné i do resortů zemědělství (otázky produkční i mimoprodukční funkce lesa, vodohospodářské problémy) i místního rozvoje (územní plánování, cestovní ruch). A také do resortu vnitra, kterého se týká problém prostupnosti hranice po vstupu České republiky do schengenského prostoru.
Park zřídila vláda a nese za jeho vývoj odpovědnost. Její rozhodnutí musí být rychlé a definitivní. Musí rozhodnout, zda Šumavu ponechá ekologům a posvětí jejich experiment „divočiny“ se všemi jeho možnými důsledky, nebo připustí možnost lesnických zásahů na jejím celém území a pomůže přírodě vyrovnat se s tím, co jí probíhající experiment způsobil.
