Jak se utvářela druhová bohatost středoevropské krajiny po skončení poslední doby ledové? Vystačíme si při prognózách budoucnosti naší přírody s představami o závislosti jejího vývoje na klimatických změnách a lidském působení? Nejnovější paleoekologické poznatky podporují představu, že ačkoli klima a člověk jsou klíčové faktory, výsledek závisí na konkrétních aktérech – druzích a jejich ekologických nárocích. A také na hřišti, na kterém se hraje – na biogeografickém kontextu.
Když začneme zkoumat něco tak abstraktního, jako jsou historické změny druhové bohatosti, je užitečné nejen zjistit, co bylo o věci vybádáno, ale také formulovat očekávání vyplývající z obecnějších ekologických zákonitostí. Základním východiskem může být skutečnost, že na přelomu poslední doby ledové a holocénu (před asi 11 700 lety) se výrazně oteplilo. To podmínilo různě rychlou, ale každopádně silnou reakci ekosystémů, vedoucí k hluboké proměně středoevropské přírody. Nechme nyní stranou, že tomuto oteplení předcházelo několik méně výrazných teplých výkyvů v období pozdního glaciálu.
Celý článek najdete v časopise Vesmír
