Světový kongres Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) ve své rezoluci vyzval ČR k nápravě péče o Národní park Šumava (NPŠ). Pokud jde o některé podivné tam prosazované podnikatelské záměry, lze jedině souhlasit s potřebou je nepřipustit. Pokud jde o požadavek zásadního rozšíření tzv. bezzásahových zón v NPŠ, je zjevně mimo realitu. Osmdesát až devadesát procent území NPŠ představují lesy, hospodářského charakteru. Tedy, část jich už je zničená politikou nezasahování proti kůrovci. Lesy NPŠ tvoří vesměs druhotná smrková stejnověká monokultura v mýtním věku, značně náchylná ke kalamitám, nejen té kůrovcové. Tzv. bezzásahový režim v NPŠ znamená jejich rychlé sežrání kůrovci a zánik mimoprodukčních funkcí lesa, tj. ekologickou katastrofu velkého rozsahu, navíc za prudce sílících klimatických změn. Není záruka, že se obnova lesů uskuteční ať už přirozeně, nebo s pomocí člověka. Jde o divoký experiment, který někteří trestuhodně provádí na našem území, předstírajíc ochranu přírody a krajiny, resp. péči o národní park.
IUCN se dopouští v hodnocení NPŠ ještě dvou vážných chyb. Tvrdí, že NPŠ je národním parkem páté (nejvyšší) kategorie v zásadě přirozených ekosystémů s dominujícím bezzásahovým režimem. Není tomu tak. NPŠ má charakter národního parku druhé kategorie, vyžadující citlivé, ale velmi významné a dlouhodobé zásahy člověka. Zásadní přeměna druhové skladby tamních lesů je nutná, ale nelze ji provést rychle. Nutná je doba asi dvou obmýtí. V horských podmínkách Šumavy to znamená 250-300 let. Jak práskli staří lesníci, část ochránců přírody vymyslela prapodivnou teorii, že tzv. mimoprodukční funkce lesa (klimatická, vodohospodářská, protierozní, rekreačně zdravotní apod.) jsou slabé až bezvýznamné. Nikoliv. Jsou zcela zásadní a s narůstající klimatickou změnou se jejich význam bude dále zvyšovat. Tedy, pokud budeme lesy mít.
