Co civilizace zničila, to si příroda bere zpět. To člověka napadá při pohledu na černobylskou uzavřenou zónu, v níž zchátralými domy, silnicemi a celými městy prorůstají divoké lesy. Ty po třiceti letech od havárie Černobylské jaderné elektrárny pokrývají sedmdesát procent oblasti o rozloze 4800 kilometrů čtverečních napříč Ukrajinou a Běloruskem. Původně byla zalesněna jen z poloviny.
Bádání ekologů z Norského institutu pro výzkum ovzduší ukázalo, že právě vysoké zalesnění oblasti představuje zákeřné riziko. Stromy totiž stále udržují v oběhu nebezpečné radioaktivní izotopy cesia, stroncia či plutonia – doslova je vytahují z půdy, z hloubek, do nichž se krátce po havárii usadily, a ukládají je do listů.
Spadané listí však tleje velmi pomalu, protože jeho radioaktivita zabíjí přirozené urychlovače rozpadu, tedy drobné živočichy a brouky. „Odebrané vzorky tlejí až dvojnásobně déle než ty z normálního lesa," varoval Nikolaos Evangeliou, vedoucí studie, na niž upozornil časopis New Scientist.
Připomněl také, že tlustá vrstva radioaktivního listí a zbytků stromů představuje živnou půdu pro lesní požár. Pokud by vzplály, radioaktivní částice šířené mrakem kouře by opět mohly zamořit okolní země, ne-li celou Evropu.
Evangeliou také varoval, že tamní hasičské složky jsou naprosto nepřipravené případný rozsáhlý požár jakkoli řešit ať už po technické či personální stránce. Problémem by nebylo ani tak množství potenciálně uvolněné radiace, kterou by kouř nesl – podle odhadů by nepřesáhla jedno procento denní dávky přípustné pro lidské tělo – riziko by však představovala kontaminace potravinových zdrojů a nepravidelné rozptýlení radioaktivních izotopů.
Norská studie v kontextu probíhající globální změny klimatu a stále suššího podnebí v černobylském regionu odhaduje, že nejvyšší riziko rozsáhlých požárů v oblasti nastane v letech 2023 a 2036.
