Antimonopolní úřad pozastavil obří tendr státních Lesů ČR. Pokud jej zastaví úplně, vydá ve stejné věci dva zcela protichůdné závěry.

Jestli něco opravdu významně poškozuje ekonomickou image naší země, pak je to stále stoupající nepředvídatelnost rozhodnutí kompetentních orgánu státu stanovujících v ČR podmínky k podnikání. Zatím posledním případem je možnost zrušení tendru na lesnické práce, který vyhlásil státní podnik Lesy České republiky (LČR). Stát by se tak mohlo na základě oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který v úterý 25. října informoval bez bližších podrobností o pozastavení uvedeného tendru. Tentýž antimonopolní úřad přitom podmínky výběrového řízení již dříve odsouhlasil.

Pokud by nyní ÚOHS svůj postoj změnil, naskýtá se legitimní otázka, jak je možné v průběhu jediného roku vydávat ve stejné věci zcela protichůdné verdikty? Jediným logickým vysvětlením by pak bylo, že úřad pracuje na politickou objednávku, a je tedy nesvéprávný a nevěrohodný.

Úlitba pro Bendla

Je veřejným tajemstvím, že podobu tendru LČR kritizovaly nejen koaliční Věci veřejné, ale že nebyla po chuti ani premiérovi ČR, minoritní části podnikatelů v lesním hospodářství a řadě ekologických organizací. Praxe na druhou stranu ukázala, že současné podmínky výběrových řízení LČR, které zhruba kopírují letošní tendry vyhlášené v loňském roce, přinesly na rozdíl od výhrad kritiků reálně několikanásobné zvýšení zisků LČR - a minimálně z ekonomického pohledu tak bylo zvoleno správné řešení. Na třetí stranu potvrdily aktuální výsledky pozastaveného tendru názory, že takto koncipovaná výběrová řízení vyhovují zejména velkým firmám.

Nepochybně je to úlitba novému vedení ministerstva zemědělství ve své podstatě poskytující čas na seznámení se s šíří celého problému

To ale není, proboha, nic špatného. V jakémkoli oboru, včetně zemědělství a potravinářství, ale třeba i ve stavebnictví, jsou některé státní zakázky z podstaty věci koncipované pro velké firmy. Například kvůli tomu, že disponují potřebnými drahými technologiemi, know-how, nižšími náklady, které pramení právě z oné velikosti, nebo schopností vytvářet vyšší přidanou hodnotu. Což je mimochodem v jakémkoli oboru žádoucí. Nebo si někdo myslí, že lze postavit dálnice prostřednictvím koleček s betonem?

Ať tak či tak, je zřejmé, že v případě tendrů LČR jde o střet dvou filozofií: ekonomicko-podnikatelské a environmentálně-populistické. Ani jedno samozřejmě není optimální, k nalezení vyváženého kompromisu ale zcela jistě nepřispějí nesmyslné teze o monopolizaci lesnictví či drancování lesů. Už vůbec však není možné měnit rozhodnutí státního orgánu na základě přání politiků nebo lobbistických skupin. A to je na celé věci nejdůležitější.

Fakt, že antimonopolní úřad tendry pozastavil, je jistě signálem, který avizuje, že s tendrem nemusí být vše v pořádku. Nepochybně je to ale úlitba novému vedení ministerstva zemědělství ve své podstatě poskytující čas na seznámení se s šíří celého problému. Času ale není nazbyt. Současné smlouvy platí do konce letošního roku a do té doby by měly být podepsány smlouvy mezi LČR a jejich smluvními partnery smlouvy na období příští. Jinak se bude opakovat situace ze závěru loňského a začátku letošního roku, kdy se díky pozdnímu vyhlášení soutěže a dalšími průtahy v procesu její administrace zvýšily na tuzemském trhu ceny dřeva a řada lidí pracujících v lesnictví do poslední chvíle nevěděla, zdali a kam má jít po Novém roce do práce.Týkají se podněty vůbec tendru?

Zrušení tendru by nepochybně přineslo více škod než užitku. To samozřejmě neznamená, že by se podmínky soutěží vyhlašovaných LČR neměly v budoucnosti měnit. První příležitost k tomu dává již příští rok, kdy by se mělo podle plánu soutěžit o pětinu území obhospodařovaném LČR. Do té doby lze připravit modifikaci současných podmínek, mezi které patří zejména vytvoření vyváženějšího vztahu mezi LČR a smluvními partnery či propracovanější environmentální parametry těžby dřeva v Lesích ČR.

Hlavní lobbistický zájem je některá těžební území vyhradit specializovaným a menším firmám

Některá, zejména těžko přístupná těžební území lze také vyhradit specializovaným a menším firmám, což je mimochodem hlavní lobbistický zájem, o který se pod záštitou ochrany životního prostředí a kritiky současných tendrů hraje. Pak by ale musely být vyhlašovány minimálně tendry dva - pro malé a velké společnosti. Ve hře je prostě celá řada řešení, je ale třeba je posuzovat nepoliticky a s chladnou hlavou.

Oznámení o pozastavení tendrů může nakonec být jen "bouře ve sklenici vody". Podněty k šetření, které ÚOHS dostal, je jistě nutné přešetřit. Kupodivu se podněty vůbec nemusejí týkat stížností na průběh či výsledky tendru, ale třeba zneužití dominantního postavení samotných LČR. Jestli lze totiž v našem lesnictví někoho za monopol, byť přirozený, díky historickému vývoji považovat, pak jsou to právě LČR. Antimonopolní úřad se tak možná, a z mlhavých vyjádření o předmětu šetření to trochu vyplývá, vůbec nemusí zabývat myšlenkou o porušení zákona a návrhem na zrušení soutěží.

V takovém případě by bylo "vše v pořádku". Ale - jsme v Česku, a tady není (bohužel) vůbec nic jisté... Ani (dvakrát bohužel) již jednou schválené garance státu.