Před deseti dny region zasypal hustý sníh. Snad si nás mraky spletly se Sibiří. Jenže, za tři dny přišla velká obleva a teplotní skok skoro o 20 stupňů. Jaro klepalo mokré hlíně na vrata a připadali jsme si rázem jako někde ve Středomoří. Je to vůbec normální?

Vysokoškolský učitel a spolupracovník Národního parku Podyjí Tomáš Vrška v této souvislosti mluví o takzvaných globálních změnách klimatu. A má na to důkazy.

* Na Moravě třeba jednou nebudou růst žádné stromy. Můžete svou práci přiblížit?

Vzděláním jsem lesník. Živím se lesnickou vědou - zabývám se s týmem kolegů ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy studiem dynamiky přirozených temperátních lesů (v mírném pásu severní polokoule - pozn. redakce) a aplikacemi poznatků v postupech takzvaného přírodě blízkého lesnického hospodaření a při správě lesů v chráněných územích. Tuto problematiku přednáším na Ústavu pěstění lesů Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

* Vaši studenti vám určitě rozumějí. Já ne. Můžete smysl té práce popsat laikovi?

Zkoumáme, jak se chovají dřeviny v lesích, které jsou ponechány samovolnému vývoji - tedy v lesních rezervacích a národních parcích. Studujeme, abych uvedl konkrétní příklad, například jejich kompetiční vztahy - tedy, jak si různé dřeviny navzájem konkurují v různých fázích vývoje a na různých stanovištích. Jinak je tomu v lužním lese, jinak třeba v horských oblastech. A to vše v situaci, kdy tyto lesy nejsou desítky, stovky let ovlivněny těžbou stromů. Právě člověkem neusměrňovaný vývoj nám ukazuje, jak se konkurenceschopnost dřevin mění, jaké probíhají procesy v půdě a dalších složkách lesního ekosystému.

* Proč jste se rozhodl zrovna pro tento obor? Mám možná naivní představu, že jste jako kluk rád chodil do lesa a bylo vám tam dobře.

Dětství mám spojené s údolím Jihlavy před jeho zatopením. Mládí i dospělost s třebíčským vodáckým oddílem a po revoluci znovuobnoveným přístavem vodních skautů. Naše výpravy po řekách i horách byly vždy spojené s tábořením v lese v pokud možno zapadlých končinách. A s četbou E. T. Setona, H. D. Thoreaua, F. Cartera a skautskou literaturou opisovanou za socialismu na psacích strojích. Prostě mi na gymnáziu přišlo jako jediné správné řešení jít na lesnickou fakultu do Brna. Ostatně ze stejných „naivních” důvodů jsme se s rodinou odstěhovali do lesa na hájenku, přestože jsme se ženou oba klasičtí rodilí měšťáci.

* Nemáte pocit, že se v přírodě něco divného děje? Hrozně sněží, pak se náhle prudce oteplí. Několikrát v jednom ročním období. Stávaly se tyhle věci i v minulosti?

Záleží, jak daleko do minulosti se chcete podívat. A hlavně - z minulosti starší než přibližně 200 let máme jenom průměrné teplotní záznamy, nikoliv přesné denní záznamy kolísání teplot. Na vysvětlenou je třeba připomenout, že přibližně od poloviny 14. století probíhala v Evropě takzvaná malá doba ledová. Klima bylo postupně chladnější a vlhčí, pokles průměrných teplot vyvrcholil v 17. století a od konce 18. století se pomalu, ale trvale otepluje a klima je sušší. Proto se dnes například začínají vracet vinice na staré středověké viniční tratě v Čechách, kde se révě vinné v malé době ledové nemohlo dařit. Náhlý a silný teplotní výkyv, který jsme zažili v posledním lednovém týdnu je něco jiného. Takové výkyvy byly i v řadě předchozích let. Problém je, pokud narůstá jejich četnost a extremista, myslím tím větší rozdíly teplot, a samozřejmě pokud déle trvají. Potom způsobují problémy třeba právě stromům -v době kdy mají opadané listí, jsou intenzivněji osvětlené, a protože mají tmavší borku, ta se postupně zahřívá a s ní i vodivá pletiva pod ní. Ve vegetačním období jimi proudí míza a toto proudění má mimo jiné funkci chladiče. V zimě však míza neproudí, a pokud jsou stromy přímo osvětleny více dnů při vyšších teplotách, může dojít k poškození jejich vodivých systémů. Tím jsou oslabeny ve vegetačním období a mají horší odolnost.

* Ale z toho vyplývá, že v přírodě k postupným proměnám klimatu dochází a je to normální.

Dlouhodobý trend postupného oteplování po malé době ledové je jedna věc - má ryze přírodní původ. Naše společnost dnes ovšem klima dosti významně ovlivňuje -bohužel negativně - a to je výraznou příčinou fenoménu, kterému říkáme globální klimatická změna. Jde o velmi složitý fenomén, který může významně ovlivnit život lidí na celé planetě. I s dnešními možnostmi vědy však nedokážeme stoprocentně určit míru lidského zavinění.

* Mají vědci na globální klimatické změny důkazy?

Mají, jinak by o nich nepsali. Jejich hlavním projevem je narůstající četnost a síla extrémních klimatických jevů - v Evropě třeba zvyšující se četnost a síla orkánů, které devastují krajinu a zejména lesy, na severoamerickém kontinentu častější výskyt a intenzita tornád. Nebo třeba dlouhodobá fenologická pozorování (zachycují průběh základních životních projevů v závislosti na změnách počasí a prostředí ve vývoji živých organismů -pozn. redakce) jasně dokazují dřívější nástup vegetačního období. Postupně se mění i roční rozložení srážek a teplot.

* Odpůrci globálních klimatických změn argumentují tím, že průměrné roční teploty i množství srážek se při pohledu na statistiky příliš nemění.

Jistě. Spadne sice stejné množství vody za rok, ale rozložení těchto dešťů během roku je jiné. A v tom je ta zásadní změna. V některých oblastech bývá třeba méně deštivých dnů, než bývalo kdysi, a tudíž jsou v nich srážky silnější. Pokud spadne větší množství v krátkém čase, nestačí se vsáknout do půdy, odtečou a v krajině chybí dostupná voda pro zemědělské hospodaření a pro lesy. Ještě horší je, když více srážek spadne v období mimo vegetační sezonu a ne v období, kdy je mohou dřeviny využít.

* Nezaprší a nezaprší. To u nás na Znojemsku bohužel známe.

Když jsem pracoval na Správě parku Podyjí, byli jsme vždycky nervózní jak bude pršet v květnu, kdy zejména výsadby potřebují dostatek vláhy. A vzpomínám na květnové srážkové výpadky spojené s vysokými teplotami . V té době už stromy transpirují (výdej vody pomocí listů - poz. red.), a to ve zvýšené míře, protože se vyvíjí listí a roste takzvané jarní dřevo. Pokud se tyto výkyvy vyskytují několik let po sobě, začínají mít vliv na fyziologický stav stromů. Pokud je narušen příjem a transport vody, jsou ve stresu, a tím klesá stabilita celých lesních porostů - stávají se méně odolnými vůči různým rostlinným i živočišným škůdcům.

* Něco takového pozorujete?

Ano, fyziologická měření se provádějí na řadě výzkumných ploch. V širším měřítku je zase varováním zvyšující se četnost a rozsah lesních kalamit. To je společné působení přírodních výkyvů a dědictví monokulturního, tedy jednodruhového, buď smrkového, nebo borového, holosečného hospodaření. Do budoucna jsou tím ohroženy dva základní principy lesního hospodářství - trvalost a vyrovnanost produkce.

* Co se stane? Dá se následující vývoj nějak odhadnout?

Jsou zpracovány rozličné klimatické scénáře. Nemůžeme však u žádného se stoprocentní jistotou tvrdit, že bude platit. Seriozní vědci přiznávají míru pravděpodobnosti určitých jevů. Důležitější ovšem je, jak zareagujeme my, lidé. I to výrazně ovlivní budoucnost přírody. Příklad z lesnictví - i nejmírnější scénáře předpokládají posun vegetačního optima hlavních produkčních dřevin do vyšších poloh.

* Počkejte, co tím chcete říct? Zůstanou na jižní Moravě ještě nějaké lesy?

Různé dřeviny se postupně posunou tam, kde se jim lépe daří -z hlediska ekologického a přímo úměrně tedy produkčního a zdravotního. Například buk se i v nejmírnějších scénářích posune o 200-300 výškových metrů výše. Přitom v polohách jeho současného optima, například v západní části okresu Znojmo, dosud pěstujeme smrk! Smrk má svoje produkční i odolnostní optimum ještě výše a přestěhuje se odtud výhradně do horských oblastí. Co to tedy pro společnost znamená? Musíme intenzivně pracovat na změně dřevinné skladby současných hospodářských lesů a také na změně jejich prostorového uspořádání - chcemeli, aby nám trvale a vyrovnaně produkovaly dříví a plnily další environmentální funkce - třeba zadržovaly vodu nebo chránily půdu. V oblasti Znojemska je dřevinou budoucnosti dub a doprovodné listnaté dřeviny, jako je kupříkladu habr. Z jehličnatých dřevin zde může klimatické změně odolávat borovice, ale rozhodně ne smrk. Jestliže tedy dnes někdo sází na Znojemsku v lese smrk, tak se s ohledem na budoucí uživatele jeho práce - sklizeň je za sto let -chová velmi nezodpovědně.

* Jaké jsou projevy těchto klimatických změn v globálním měřítku?

Stačí se podívat do 489. čísla nejvýznamnějšího světového přírodovědeckého časopisu Nature, které vyšlo loni 6. září. Globální klimatické změně jsou věnovány tři rozsáhlé články. Jsou doloženy „tvrdými” daty - tedy změřenými hodnotami a statistickými výpočty a nemají charakter bludů a slátanin, kterými nás obšťastňuje Hrad. Asi každý ví, že postupný nárůst teplot je způsoben zvyšujícím se obsahem skleníkových plynů - zejména uhlíku - v atmosféře. My ho tam posíláme spalováním uhlí a ropy už 200 let velké množství a urychlujeme přirozený proces. Mezinárodní vědecký tým zjistil, že nyní došlo k obrovskému úbytku ledu a obnažení takzvaného permafrostu, tedy věčně zmrzlé půdy na severním pobřeží Ruska a v oblasti Novosibiřských ostrovů. Jedná se o půdy s vysokým obsahem uhlíku. Pokud nebudou kryty ledem, budou se část roku zahřívat a rozmrzat a uvolňovat uhlík do atmosféry - vypočítané množství potenciálně uvolnitelného uhlíku přesahuje několikanásobně jeho současné množství v atmosféře. To je v podstatě už nevratný proces, který jako společnost nemůžeme dokázat zastavit. Podobně tání arktických i antarktických ledovců díky teplejším létům může ovlivnit teploty vody v oceánech a přispět ke změnám v proudění vody. A uvědomme si, že mořské proudy jsou hlavní regulátory klimatu - jimi je transportována obrovská tepelná energie. Jsme na jedné planetě, která je jedním systémem, v němž je v něm propojené. Dovedeme spočítat, o kolik více dusíku a uhlíku se dostane do atmosféry, kdyby v Číně občané používali automobily stejně intenzivně jako u nás - asi těžko jim budeme říkat, že by neměli jezdit auty jako my, protože tím přispějí ke globálnímu kolapsu. Ve finále je tedy globální změna klimatu závažný společenský problém.

* Z toho, jak mluvíte, běhá mráz po zádech. Vy sám máte pět dětí, nebojíte se, jak se jim bude tady na Zemi v budoucnu žít?

Změna už probíhá, ale nikdo vám neřekne, že za čtyřicet let tady bude sucho a krize s pitnou vodou. To je tak mnohofaktorová záležitost! Nelze ji jednoduše předpovědět. Záleží také na nás, jak se k tomu postavíme. U nás hodně lidí švejkovsky brblá, jak se má špatně, ale přitom materiálně patříme mezi 20% nejlépe si žijících částí světové populace. Plýtváme, kde se dá, a spotřebou zdrojů přispíváme ke globální změně klimatu. I my si klademe v práci třeba otázku, jestli je správné létat na konference letadlem - prostě v tom jedeme všichni. V západní kultuře se rodí fenomén postmateriální společnosti, kde nové a přesné technologie umožňují šetrné užívání přírodních zdrojů a současně s tím lidé dobrovolně opouštějí privilegia privátní dopravy a vracejí se k nemateriálním hodnotám. Tam se v neděli s více lidmi potkáte na procházce v lese než v nějakém přihlouplém zábavním parku. Právě slovo „zábava” je i synonymem bezuzdného plýtvání. Jak psal můj oblíbený spisovatel Jan Balabán, „zábava je pokračováním životní nudy jinými prostředky”. I my doma jsme každý den konfrontování s tím, zda je nutné kupovat to či ono. Ale nevím proč bych se měl bát o své děti. Jsme křesťané, věříme v život věčný a naše životy jsou každodenní příležitostí i zkouškou zároveň. I v tom, nakolik podlehneme materiálním svodům a přispějeme ke globální klimatické změně. Naděje přece neumírá.