PUSTEVNY Oblíbené horské středisko na Pustevnách navštívil Radek Smejkal koncem minulého týdne vůbec poprvé. Pod vrcholek Radhoště přijel řezbář z Pardubic jako jeden z osmi účastníků druhého ročníku dřevařského sympozia. Ti měli od pořadatelů tentokrát za úkol vytvořit sochy zvířat žijících v beskydské krajině, které následně poslouží k vytvoření naučné stezky.
„Ze seznamu zhruba deseti navržených druhů jsem si vybral tetřevy," přiblížil Smejkal. Zároveň navíc vyřezal kůl se sedícím puštíkem.
Zatímco jeho kolegové dostali k dispozici lipové dřevo, východočeský řezbář pracoval jako jediný s dubovým. „To je oproti lípě tvrdší, krásně drží řezbu. Dobře se v něm dělají i detaily jako třeba špičky, které má tetřev pod zobákem. Navíc dub v přírodě tak rychle neshnije. Vydrží třeba patnáct let, lípa jen tak do deseti," vysvětlil Smejkal. Návrh vzhledu sochy si připravil sám. „Věděl jsem, že jí bude dominovat velký tetřev. Zbývající části jsem vymýšlel až za pochodu. Původní představu vždy musím uzpůsobit materiálu, který mám k dispozici," objasnil.
Při řezbaření se prý snaží být co nejvěrnější. „Baví mě věnovat se anatomii," podotkl Smejkal.
Až devadesát procent práce přitom zvládne vytvořit s pomocí motorové pily. „Máme k dispozici super stroje, lehké, malé pily, se kterými se dobře dělají i jemnější věci," popsal.
Výjimkou jsou detaily jako tetřeví zobák nebo oči, které upravuje speciální frézou. Využívá také brusky, flexu a zčásti i dláta. „Vše se nakonec vymete brusným smetákem, aby nevznikaly otřepy. Mám rád, když je socha pěkně dočištěná," přiblížil Smejkal, který podobiznu tetřeva zvládl vyřezat za zhruba deset hodin.
K řezbařině poprvé výrazněji přičichl v roce 2008. „Víceméně šlo o spontánní rozhodnutí. Na chatě u nás byl řezbář, jehož práce s dláty mě nadchla. Když jsem se pak o řezbařinu začal blíže zajímat, zjistil jsem, že to jde i motorovkou, která je o poznání rychlejší. Každý řezbář má odlišný styl," podotkl Smejkal.
Impulzem k práci s pilou mu bylo i to, že po něm zůstává něco hmotného. „Člověk vyrobí sochu a za pět, deset let je pořád tady. Lidem navíc dělají radost, fotí se u nich a to mě moc těší," doplnil dvaačtyřicetiletý řezbář.
