Státem řízené usychání Šumavy je v protikladu s deklarovaným bojem se suchem.
S poměrně velkou pompou a medializací zveřejňují ministři zemědělství a životního prostředí plány státu na boj se suchem. Za miliardy se budou stavět závlahy, hráze, přehrady, vysazovat remízky a revitalizovat původní koryta vodních toků. Ministr životního prostředí také ohlásil plán na zdražení odebírání podzemních vod, aby se lépe hospodařilo s těmito vzácnými zdroji.
Zdá se téměř neuvěřitelné, že stejný stát a stejní ministři poslali do Poslanecké sněmovny návrh zákona o Národním parku Šumava (novela 114/92), ve kterém navrhují rozšířit bezzásahové zóny na Šumavě z dnešních 14 na 30 % s tím, že bezzásahovost by měla dosáhnout 50 % národního parku. Každý, kdo trochu rozumí lesu, potvrdí, že takovéto rozšíření bezzásahovosti znamená jediné: další masivní kůrovcovou kalamitu, další kácení v okolních zónách a tím odlesnění dalších tisíců hektarů šumavských lesů. Z mého pohledu katastrofa.
Aktivisté a aktivističtí vědci, kteří podporují ponechání Šumavy „přírodním procesům", „divočině" či „bezzásahovosti" vymýšlejí argumentaci typu, že suchý strom spotřebuje vody méně než strom zelený nebo že v Modravském potoku je stále stejné množství vody a že „přízemní vegetace rychle nahradí transpiraci dospělého lesa" a tak vlastně suchý les vodu šetří. Argumenty, které vyvrátí student prvního ročníku lesnické fakulty a nad kterými by nechápavě vrtěl hlavou každý sedlák. Bohužel, zdá se, že zdravý selský rozum vymizel se sedláky.
Naopak, funkce vzrostlého lesa na zadržování vody a stabilitu klimatu jsou popsány ve stovkách vědeckých prací. V délkových jednotkách je pod povrchem metru čtverečního smrkového porostu cca 7 m skeletových kořenů, kilometr jemných kořenů a 5 tisíc km jemných vlákýnek hub žijících v symbióze s kořeny.
Při usychání lesa uvedená množství kořenů odumírají, čímž klesá vodozádržná a protierozně soudržná schopnost půdy. Ve vzrostlém smrkovém lese je na m2 400 000 jehlic, které představují délku 10 km hran, na kterých kondenzuje voda.
Funkce lesa v klimatu byla shrnuta v provolání WeForest publikovaném na Konferenci o klimatu v Paříži.
Lesy jsou v létě chladné a tvoří se nad nimi mraky, které stíní.
Předchozí civilizace vyschly a naše k tomu rychle spěje, protože ničí vrostlé lesy a odvodňuje zemědělskou krajinu. Podpora bezzásahovosti je podporou tohoto vysychání. Lze to dokumentovat také termovizními snímky, kde povrchové teploty v odumřelém lese na Třístoličníku dosahují za slunného dne 50 °C, zatímco teploty v blízkém živém lese jsou pod 30 °C.
Záměrné či vědomé usychání lesa na Šumavě ve jménu divočiny je z tohoto hlediska hydrologickým hazardem a vede k prohlubování sucha nejen na Šumavě, ale i v níže položených oblastech. Rozšíření bezzásahové zóny povede nutně k uschnutí lesa na dalších desítkách tisíc hektarů, toto území se stane zdrojem kůrovce pro sousední lesy a vyvolá nutnost další těžby mimo bezzásahové území v NP Šumava a dalších vlastníků.
Vláda a Ministerstvo životního prostředí by měly přestat naslouchat zeleným ideologům, ekologickým aktivistům a těžařským lobbistům a experiment s divočinou na Šumavě by měly okamžitě zastavit.
Komentáře