Do roku 2030 vysázíme lesy na sto milionech hektarů půdy, slíbila desítka afrických zemí na klimatické konferenci v Paříži. Výměnou dostala jiný slib, hlavně od Světové banky a německé vlády, že na projekt poskytnou kolem miliardy dolarů. Další půlmiliardu dolarů prý vloží soukromí investoři. Na pohled to vypadá krásně. Stromy budou stahovat nechtěný skleníkový plyn oxid uhličitý z atmosféry a ještě zastaví postup pouští. Jenže, může to fungovat?
Mezi signatáři iniciativy nazvané Obnova africké lesní krajiny jsou např. Etiopie, Keňa, Uganda, Burundi, Rwanda, Niger, Madagaskar či Demokratická republika Kongo – ta je například proslulá rozsáhlou ilegální těžbou dřeva. Ani další zúčastněné země nejsou vyhlášené stabilním politickým klimatem, přijatelnou bezpečnostní situací a průhlednými toky veřejných peněz. Dlouhodobý zalesňovací projekt založený na obrovských dotacích se však bez takového základu přece nemůže obejít.
Koneckonců, srovnejme ho s jiným, který měl také prospět zemskému klimatu. Jmenoval se Desertec, vznikl v roce 2009 a chtěl v severoafrických pouštích postavit obrovské sluneční a větrné elektrárny. Nespočíval na dotacích, stály za ním finanční giganty jako Munich Re a Deutsche Bank, technologičtí lídři jako Siemens, Bosch či ABB a energetické společnosti E. ON. a RWE.
Technické výzvy byly velké – postavit funkční elektrárny a přenést získanou energii přes kabely pod Středozemním mořem do Evropy, kde by pak nebylo nutné pálit uhlí a ropu. Ale tohle by se zřejmě zvládnout dalo. Zato politická situace v saharských zemích se ukázala jako problematičtější. K tomu začaly africké státy požadovat, aby z vyrobené elektřiny směřoval k nim a ne do Evropy větší podíl, než se zdálo ekonomicky zvládnutelné. Tyhle překážky už překonat nešlo. Korporace postupně odcházely a před rokem se projekt v podstatě rozpadl.
Asi to může sloužit jako varování před přílišným optimismem z dotované výsadby afrických lesů.
JOSEF TUČEK
