HANA FASUROVÁ
Brno/ Šplhá v lesích po stromech a sbírá z nich šišky. Jedlové, borové, smrkové i modřínové. Když se zadaří, za den jich má stovky kilogramů. Nedělá to z dlouhé chvíle ani pro rekreaci. Miloš Budík se sbíráním šišek živí. „Po fyzické stránce je to nářez,” vysvětluje Budík, který na třicetimetrových stromech stráví až tři měsíce z roku.
I když se za čtrnáct let praxe pohybuje po jehličnatých stromech jako veverka, ve větvích tyto roztomilé hlodavce nepotkává. „Spíš ptáky, co ze šišek vyzobávají semínka,” říká třiapadesátiletý Brňan, který po vzoru veverek také slaňuje z jednoho stromu na druhý.
Právě jedlová, borová či smrková semínka jsou oním pokladem, za který mu správa českých lesů platí. Lesníci z nich totiž pěstují nové stromy. „Za kilogram semínek dostávám pětatřicet až osmatřicet korun. Pytle, do kterých sbíráme, odneseme lesníkům a ze šišek vybíráme semena. Ty potom správa lesů osadí. Důležité je, aby byly stromy zdravé a kvalitní” vypráví. I když je na borovicích a jedlích má z někdy osmatřicetimetorvých výšek respekt. „Je to něco jiného než lezení po skalách. Když jen lehce fouká, v koruně lítáte až dva metry na každou stranu,” vykresluje možná nebezpečí Budík.
Ne každému lezci se proto podaří povolení pro sběr získat. Tak jako tak, na hory v Jeseníkách nebo na Vysočině už nejspíš nikdo licenci nezíská. „Mám tam totiž monopol,” směje se Budík.
Pro bezpečné šplhání po stromech musí být lezec jištěný dvakrát. Lanem a v koruně stromu také v horolezeckém sedáku. Kdyby se přehmátl, propadne se z třicetimetrové výšky nanejvýš osm metrů. Bez jištění by se mohl zřítit až na zem. Budíkovi se zatím ale nic takovéího nestalo.
Stromy lezec slaňuje po kovových stupačkách zaseknutých do kmene. Extistuje i šetrnější varianta, kterou vyžaduje třeba správa jesenických lesů. V takovém případě se musí dolů dostat po laně.
Největší zájem je o jedlové šišky. „Jedle je choulostivá na emise a kyselé deště, dřív u nás měla zastoupení deset procent. Pak spadla na jedno procento. Ale teď to jde opět nahoru. I naší zasluhou,” chlubí se Budík.
Do sbírání šišek, které někdy končí i za tmy, kromě svého kamaráda zapojil muž i syna. „Vystudoval pedagogickou fakultu a zjistil, že učením si moc peněz nevydělá. Tak mi pomáhá,” dodává Budík, který od svých dvaadvaceti let zdolává horské vrcholy. V Alpách, Pyrenejích i Pamíru.
Budíkovi, který se vyučil stavebním zámečníkem, už minulý režim vydal povolení na výškové práce. Kromě stromů a hor šplhá ještě na komíny či věže kostela. „Děláme třeba různé nátěry, umýváme budovy nebo věšíme reklamy,” vysvětluje Budík.
