Podle Science Daily vyšla najevo překvapující skutečnost, že intenzita ekosystémových funkcí (opylování, rozklad, predace mravenců, šíření semen větrem, ptáky a hmyzem atd.) pralesa zůstala i po zásahu člověka v rámci selektivní těžby stromů stabilní či se dokonce v některých případech i zvýšila. To znamená, že celková funkčnost pralesa byla zachována. To je velmi významné pozitivní zjištění pro typy pralesů dnes dost zatěžovaných přítomností člověka (zemědělství, těžba dřeva, klučení apod.), jehož působením dochází k výrazné fragmentaci velkých ploch pralesů do menších izolovaných ploch (např. ve střední Africe, střední a jižní Americe, jihovýchodní Asii apod.).
Větší vlivy na ekosystémové funkce jsou zejména patrné v těch případech, když se podstatně změní složení společenství živočichů. Selektivní výběr jednotlivých kácených stromů nemá ale téměř žádný vliv na biodiverzitu. Ekosystém pralesa si dokáže zachovat své podstatné ekologické funkce ale podle míry své roztříštěnosti.
Tropické pralesy jsou tou nejkrásnější oslavou přírody, která kdy zdobila tvář naší planety. Jejich biologická rozmanitost je skutečně legendární. Jediný keř v Peru obývá tolik druhů mravenců, kolik jich napočítáte na britských ostrovech. V korunách tropických lesů může být asi 30 milionů druhů různého hmyzu, což znamená, že tyto lesy, které pokrývají jen 6% povrchu Země, jsou domovem pro 70% až 90% všech druhů organismů žijících na Zemi.
Přesto stále ubývají. Hlavní příčiny jsou zřejmě dvě: dochází jednak k jejich kácení (kvůli spotřebě dřeva jako paliva i výrobní suroviny) či vypalování (pro zisk nové zemědělské půdy, chov zvířat). Ta ale vydrží průměrně 2-4 roky. Za posledních 100 let již zmizelo z povrchu zemského více než 50 % rozlohy tropických deštných pralesů jako nevratná ztráta (na počátku minulého století byla rozloha tropických deštných pralesů asi 16 mil. km?, dnes je to cca 7 mil. km?) a navzdory různým aktivitám ochránců přírody a vyhlašování nových obrovských rezervací a národních parků se tempo příliš nezpomalilo (odhadem cca 160 000 km2 ročně).
Každé dvě vteřiny zmizí rozloha pralesů o ploše fotbalového hřiště. Odhaduje se, že pokud nedojde k radikální změně, do poloviny 21. století tropické deštné lesy téměř zmizí. Zůstane asi jedna desetina neporušená (chráněná území, nepřístupné plochy, a bez komerční hodnoty), a další desetina v podobě degradovaného pralesa.
Většina pralesů Afriky je již vykácena – ročně zde dochází k úbytkům až 15% (nejvíce na světě). V devadesátých letech byl obrovským tempem téměř zničen prales Malajsie (paradoxně se zde nachází i nejstarší deštný prales na zemi – národní park Taman Negara), v současnosti je nejvíce ohrožen prales v Papuy-Nové Guiney. V Asii zmizela mezi lety 1960-90 třetina tropických pralesů.
Prales v Indonésii ubývá také alarmující rychlostí: je ničen masivní nezákonnou těžbou, mýcením kvůli plantážím pro pěstování palmového oleje nebo kávy. Negativní dopady mají i rozvoj těžby nerostných surovin, zakládání nových sídel, stavba silnic a také velkoplošné požáry, často úmyslně zakládané. Do roku 2020 tak zbudou jen téměř bezcenné fragmenty pralesa na ploše max. 2%.
V roce 1970 byla Amazonie prakticky nedotčena, od té doby se zmenšila zhruba o polovinu, přitom má nejvyšší biodiverzitu na světě! Velké oblasti v povodí Amazonky a ve Střední Americe (až 80% z celkové odlesněné plochy) byly vykáceny jen pro potřeby chovu zvířat. Například Brazílie má největší komerční stáda na světě a je také největším vývozcem hovězího masa. Dalšími příčinami je těžba dřeva a pěstování sóji. Místní ekonomika je bohužel stále téměř celá postavená na ničení pralesa. Tyto destruktivní aktivity mají ale mnohem menší hodnotu než ekologické služby živého deštného pralesa zajišťujícího biodiverzitu, koloběh vody v přírodě a omezujícího globální oteplování. Východiskem je změna hospodářství, které by mělo být postavené na ekologických službách.
Následky kácení pralesů jsou větrná a půdní eroze, povodně, zanášení údolních nádrží, sesuvy půdy (např. podhůří Himalájí), pokles srážek, sucha, ztráta možnosti místních lidí používat les jako zdroj dřeva, plodin a píce. V důsledku kácení se snižuje genofond, mizí zároveň možná léčiva a planí příbuzní zemědělských plodin. Následuje také genocida domorodých obyvatel, mizení jejich kultur (Amazonie, Malajsie, Afrika). Mezi vážné následky patří i zvyšování globálního oteplování, a další negativní vliv na světové klima.
Tropické lesy mají dosud naději. V některých zemích, např. na Filipínách, v Thajsku, a v Indii bylo odlesňování prohlášeno za národní ohrožení.
Důležitý citát
„Nestačí, že vědci mají informace, které ovlivní budoucnost našeho životního prostředí. Štafeta musí být z jejich rukou předána veřejnosti a pak transformována do politických a legislativních opatření. První dva kroky jsme již udělali, nyní je čas na ten třetí. Obávám se však, že naši současní vůdcové toho nejsou schopni. Nemůžeme čekat, že vedení sestoupí v záležitostech životního prostředí dolů mezi nás – to se nestane. Lidé na celém světě toho žádají od svých vůdců daleko více, a také to dostanou. V Americe se při každých volbách ukazuje, že lidé jsou daleko vpředu před politiky. Tím nejdůležitějším krokem, který můžeme udělat, je: říci svým politikům, že je nebudeme volit, pokud nebudou chránit životní prostředí.”
Robert Redford: americký herec, režisér a filmový producent, je členem vedení Friends of the Earth USA (Přátelé Země), Environmental Defense Fund (Fondu na ochranu životního prostředí), a Natural Resources Defense (Národní Rady pro ochranu zdrojů). Je rovněž zakladatelem Institute for Resources Management (Institutu pro řízení zdrojů).
