Purkartice – Chřadnutí smrku zasáhlo v uplynulých měsících rozlehlé oblasti. Nejde o nic nového. Podobné kalamity náš region s vysokým zastoupením smrčin potrápily již v minulosti. Kromě kůrovce se na nich podílel i další škůdce: bekyně mniška.
Ve dvacátých letech minulého století lesy v oblasti Purkarticka zasáhl holožír bekyně mnišky. Tato noční můra se líhne z housenky, která se živí okusováním jehlic smrku. Když přemnožená bekyně totálně sežere všechny jehlice nejen na jedné větvi nebo na jednom stromu, ale v celém lese, mluvíme o takzvaném holožíru. „Pak stromy hynou a je nutné je vytěžit. Tím vznikla nutnost zalesňování. Aby proběhlo, je potřeba značného množství sazenic. Ty ale nebyly k dispozici. Tenkrát ještě neexistovaly velkoškolky s vyspělou technologií, která umožňuje během jedné vegetační doby napěstovat výsadby schopné sazenice. Lesníci měli v té době k dispozici pouze malé školky, kde vypěstování sazenic trvalo minimálně tři až pět let, a jejich produkce byla velmi omezená. Všechny práce se dělaly ručně," popsal Ivan Vrátný z Lesní správy města Krnova, s čím se potýkali předchůdci dnešních lesníků. Aby dosáhli co nejrychlejšího zalesnění, zvolili k výsadbě smrk, který ale sháněli, kde se dalo. Proto porosty založené v této době mají různou kvalitu.
„Protože smrk byl a stále je nejekonomičtější dřevinou z hlediska rychlosti růstu, hektarové zásoby a hlavně průmyslového využití, bylo v tomto trendu pokračováno i v dalších letech. Až po roce 1989 se začalo více dbát na zvyšování druhové skladby v porostech. Tato změna byla částečně podpořena i dotační politikou státu, který dával příspěvky na zalesňování při použití takzvaných melioračních dřevin, mezi něž patří hlavně listnaté dřeviny a jedle," uzavřel Ivan Vrátný.
