1952: Jedním z problémů, jež naše lesnictví dnes řeší, je otázka smrku. Smrk je již dlouhou dobu nejrozšířeněiší dřevinou v českých a moravských lesích, ač není původní na převážné většině míst, na nichž je dnes pěstován. K zalesnění holosečí byl volen především nenáročný a přizpůsobivý smrk, jenž sliboval nejvyšší výtěž technicky nejlépe zužitkovatelného dřeva. Tak postupem doby zaujaly místo původních lesů nesmíšené porosty smrkové, monokultury.
Zakládané porosty se lišily od původních i svou skladbou věkovou a prostorovou. Přirozené lesy, pokud nebyly toulavou těžbou poškozeny, měly na malé ploše zastoupeny všechny věkové stupně dřevin, jejich korunová úroveň byla bohatě prostorově členěna. Naproti tomu hospodářský les byl na velikých plochách stejnověký, v téže době uměle na pasece založený a najednou také vykácený. Koruny byly v jediné úrovni.
Celý článek najdete v měsíčníku Vesmír
