Jablonecko – Dědička rodu Walderode zatím nezíská nazpět několik menších pozemků na Jablonecku. Stát se odvolal proti rozhodnutí Okresního soudu v Jablonci, který před měsícem a půl některé její nároky uznal.
„Proti částečnému rozsudku bylo podáno odvolání ze strany Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Státního pozemkového úřadu a Lesů ČR," řekl soudce Okresního soudu v Jablonci Jaroslav Kneř. Lhůta pro odvolání skončila včera, nikdo další by ale odvolání už během podvečera podat neměl.
O navrácení majetku od státu i obcí usiluje rod už více než 20 let. Walderode po válce přišel na základě Benešových dekretů o panství na Semilsku, Jablonecku a Liberecku. Dědička rodu Johanna Kammerlanderová se domáhá vrácení majetku za zhruba tři miliardy korun,mimojiné i zámku Hrubý Rohozec u Turnova. Pravomocně zatím dostalaku s lesa u obce Žďárek v okrese Liberec.
Na Jablonecku se dědička soudí o desítky lesních a zemědělských parcel o rozloze 120 hektarů, hlavní část je v katastru Jenišovic. Jablonecký soud zatím rozhodl pouze o pozemcích, u nichž není nutné výměru přezkoumat znalcem. To je jen malá část v tomto sporu. Nákladné posudky pro zjištění výměr u ostatních pozemků bude soud vyžadovat jen v případě, pokud bude nárok dědičky pravomocně uznán.
Karel des Four Walderode přišel jako občan německé národnosti o rodový majetek v roce 1946 na základě Benešových dekretů. Vroce 1947 Walderodemu úřady československé státní občanství vrátily. Zabraný majetek už ale nestihl získat nazpět, po komunistickém puči v únoru 1948 totiž emigroval a o občanství znovu přišel. V roce 1992 ministerstvo vnitra Walderodemu československé občanství opět vrátilo a šlechtic zažádal o vydání bývalého majetku svého rodu. Vzápětí se však objevila svědectví, že během války spolupracoval s nacisty.
Soudce Kneř ale při zdůvodnění svého rozsudku uvedl, že se nic takového neprokázalo. „Z provedených důkazů nelze dovodit, že by se za války jakkoliv provinil vůči československému státu," uvedl jablonecký soudce.
Podstatné pro něj bylo šetření československých úřadů krátce po válce. „Nelze se domnívat, že by jakkoliv stranily osobám německé národnosti, spíše jejich chování v době okupace posuzovaly velmi kriticky. Přesto v osobě Walderodeho byl závěr příznivý," řekl.
