Kůrovec, ač suchozemský živočich, opět rozčeřil hladiny mediálních vod. Tento na pohled nevinný brouček patří mezi nejznámější škůdce dřevin a nejčastěji bývá spojován se slovy jako kalamita, katastrofa, nákaza apod. Tedy nic zvlášť pěkného: Na území Národního parku Šumava je zvládnutí kůrovcové kalamity podstatně obtížnější a méně účinné. Prioritou je podle něj odstranit stromy, které by mohly být zdrojem kůrovcové nákazy. Přitom lesům hrozí další kůrovcová katastrofa. Turisty děsí pohled na kůrovcové souše. Odborně se tento druh hmyzu nazývá lýkožrout smrkový (latinsky Ips typographus) a jeho výskyt se obvykle setkává s nelibostí, protože jak název napovídá, živí se lýkem stromu, čímž ho připravuje o živiny a poškozuje ho. Kde se vlastně vzal název kůrovec, je vcelku jasné. Jeho původ není nijak zastřený a jasně odkazuje ke kůře, kterou se kůrovec živí.
Pokud chceme jít ještě dál, můžeme se podívat na samotné slovo kůra, kterémá podle Českého etymologického slovníku všeslovanský původ (to znamená, že se v různých variantách vyskytuje i v jiných slovanských jazycích) a jeho praslovanská podoba *kora souvisí se staroislandským horund (což znamená kůže, maso) a s latinským corium (kůže) a cortex (kůra).
Stejný základ najdeme i ve slovech jako okorat, koryto, škára, či dokonce skořice. Naprosto významově odlišná jsou slova kúra a kůr, ačkoli se zdají kůře tak podobná, že bychom u nich nějakou významovou podobnost předpokládali. To by však byl omyl. Oblíbená diktátová dvojice kůra–kúra, která se v grafické podobě liší pouze kroužkem a čárkou nad u, má opravdu zcela rozdílný význam a původ. Na rozdíl od kůry je kúra (soustavná léčba) odvozena z latinského cura (léčení, péče) a to zase ze slovesa curare (léčit, pečovat). Stejného původu jsou i slova kurýrovat, kurie, kuratela, kuriózní a akorát (accuratus = přesný, od accurare = pečlivě se starat). Okroužku a čárce nad u si podrobněji povíme někdy příště, protože toto téma by si zasloužilo samostatný text.
Vraťme se ještě k třetímu podobnému slovu: kůr (= vyvýšený prostor v kostele pro varhany a zpěváky). Přes svou grafickou a zvukovou podobnost nemá s předchozími dvěma výrazy nic společného. Kůr pochází z latinského chorus neboli sbor a to ještě z řeckého khoros. Přes značnou podobnost všech tří slov je jejich významový rozdíl natolik velký, že můžeme téměř s jistotou říci, že k jejich záměně v běžném textu a k případnému nedorozumění nemůže dojít, protože z kontextu spolehlivě poznáme, jestli je řeč o povrchu stromu, o léčení, či o kostelním sboru. Na druhou stranu lidská tvořivost je i v oblasti jazyka nezměrná, a pokud se někdo bude hodně snažit, může jazykovou hříčku zahrnující kůru, kúru a kůr vytvořit (alespoň tedy v mluvené komunikaci, kde není třeba rozlišovat čárku a kroužek).
