JIHOČESKÝ HEJTMAN JAN ZAHRADNÍK (ODS) ŘEKL PRÁVU:
* Prý vás řádně rozzlobil výrok ředitele Správy národního parku Šumava, že odumírající šumavské smrky nabízejí nevídaný zážitek?
To je pravda. Ředitel parku připravuje všechny, kteří mají rádi Šumavu, na neodvratný zánik lesa v okolí pramenů Vltavy. Po ponechání nezpracovaného dřeva po orkánu Kyrill v prvních zónách a v části druhých zón se v teplém začátku léta vyrojil kůrovec a spustil dílo zkázy. Ke stovkám hektarů suchých lesů na Březníku tak přibudou další hektary u pramenů Vltavy. Přichází to, čeho se obávali všichni, jimž záleží na zachování zelené Šumavy a kteří nesouhlasí s jejím ponecháním samovolnému vývoji a přeměnou na divočinu.
* Váš názor na budoucnost Šumavy?
Šumava není územím, kde po staletí probíhaly přírodní procesy bez zásahu člověka. Lidé jí vtiskli svou prací lidský, vpravdě duchovní rozměr. Tradiční obhospodařování šumavských lesů přerušila až železná opona a umělé vylidnění příhraničních obcí v čase komunistické diktatury. Neznamená to ale, že za čtyřicet let tu vznikla veskrze panenská příroda, jak se nám snaží vnutit někteří ekologové při prosazování stále větších bezzásahových zón. Šumava si zaslouží ochranu, ale zároveň i péči. Její obyvatelé mají opět právo na plnohodnotný život s možností pracovního uplatnění a podnikání. To jim ale suchá Šumava neumožní.
* Jaké vidíte řešení?
Určitě ne takové, jaké prezentuje pan ředitel František Krejčí s ekologisty, že nejlepší je ponechat přírodu samovolnému vývoji a ona si poradí. Podporuji názor zastávaný významnou skupinou vědců: o lesy na Šumavě je třeba se starat a využívat při tom poznatků získaných při péči o lesy v minulosti. Odmítám demagogické tvrzení, které lesnický přístup ztotožňuje výhradně s kácením lesa.
* Tvrdíte opak toho, co správa národního a parku a ministerstvo životního prostředí...
Ano, a proto opakuji dokola, že rozhodnout musí vláda. Ta národní park svým rozhodnutím zřídila a nese za jeho vývoj odpovědnost. Vládní rozhodnutí o Šumavě musí být rychlé a definitivní. Musí rozhodnout, zda Šumavu ponechá ekologům a posvětí jejich experiment „divočiny” se všemi jeho možnými důsledky, anebo připustí možnost lesnických zásahů na celém území Šumavy a pomůže přírodě vyrovnat se s tím, co jí probíhající experiment způsobil. Obyvatelé Šumavy v minulosti ukázali, že dokážou být dobrými hospodáři v přírodě i jejími ochránci. Dejme i těm současným šanci opět to dokázat.
