Šumavské lesy se po kůrovcové kalamitě samy přirozeně omlazují. Stromy se zmlazují i v lokalitách, které postihl orkán Kyrill v roce 2007. Přirozené zmlazování stojí na principech nezasahování lidí do přírody. Takové jsou závěry studie vědců.
Tématu se věnuje vědecká práce, která se nedávno objevila v časopise Journal of Applied Ecology. Zmiňuje, že v oblasti mezi Roklanem, Luzným a Černou horou za posledních 10 let znásobila hustota přirozeného zmlazení. Na hektaru plochy je tak více mladých smrků, než kolik by se jich vysázelo v případě uplatnění klasických lesnických postupů.
.„Dnes je naštěstí jiná situace, než jaká byla před šesti nebo sedmi lety, kdy mnozí zpochybňovali to, že v horských smrčinách funguje přirozené zmlazení, a prosazovali umělé zalesňování. Nové poznatky prokazují nejen existenci dostatečného množství nové generace lesa, ale i vlivy, které na její uchycení působí," říká náměstek ředitele Správy Národního parku Šumava a současně spoluautor článku Martin Starý.
Podle něho se ve sledované lokalitě za posledních deset let hustota zmlazení razantně zvýšila (v průměru z 2290 ks/ha až na 4890 ks/ha). „Stejně tak se ukázalo, že vliv pionýrských dřevin, jako bříz nebo jeřábů, není tak významný, jak se předpokládalo, a je velmi krátký. Do tří let je přerostou smrky. Také těžba s odvozem dřeva, následovaná umělou obnovou v těchto polohách, tak nezlepšuje přírodní stav, ale naopak uměle mění přirozený vývoj těchto lesů," poznamenal Starý.
Přirozená obnova lesa má přitom jednu zásadní výhodu, je zadarmo. „Na tomto území rostou solitérní smrky, které mají hlubokou korunu, na druhou stranu jsou zde k vidění shluky neprostupného mlází, kde dochází k velkému konkurenčnímu boji. Tím vzniká různě vysoký a různověký les, který si vytvoří sama příroda, a nevzniká tu výšková monokultura, kterou by založil člověk," vysvětlil ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený. Les, ve kterém došlo k odumření vrchního stromového patra a kde dochází k přirozené obnově, nemá negativní vliv na odtokové poměry v daném povodí. Tento závěr vychází z monitoringu hydrobiologa Správy Národního parku Bavorský les Burkharda Beuderta, který dlouhodobě sleduje vlivy kůrovce na hydrologický cyklus.
„Naše výsledky jsou prvním důkazem, že v povodích s lesy po kůrovcovém napadení zůstává kvalita vody s ohledem na obsah nitrátů vysoká. Naměřili jsme zde o 10 až 20 % vyšší přítoky vody, protože tu nedochází k transpiraci z půdy stoupající vody přes průduchy v jehlicích. Tím zatím aktuálně vliv kůrovce vyrovnává změny odtokových poměrů vzniklých klimatickými změnami," představil hlavní závěry svého monitoringu Burkhard Beudert.
