Překvapením pro většinu zainteresovaných je zejména skutečnost, že nové vedení LČR, jmenované pravicovou vládou pod záminkou stabilizace situace v lesnictví, přichází s koncepcí centralizace obchodu dřívím v režii LČR a významného zúžení podnikatelského prostředí v lesním hospodářství. Přitom právě pod vedením pravicové vlády Ing. Klause byla připravena transformace státního lesního hospodářství, která spočívala v odstátnění výkonu prací v lesích včetně prodeje dříví v rámci druhé vlny kupónové privatizace. Zoufalé volání po odpovědnosti státu za stav podnikatelského prostředí, které vytvořil, je motivováno především ochranou realizovaných investic a snahou o přežití. Postupná socializace významné části státní zakázky není ničím jiným, než škodou způsobenou na majetku konkrétních vlastníků privátních společností, škodou vyvolanou zbytečnou restrukturalizaci těchto společností po ztrátě zakázek nezákonným způsobem (neplatnost uzavíraných smluv v letech 2004 a 2005 byla opakovaně deklarována), ale také škodou na rozsáhlé erozi smluvních vztahů. Konkrétní odpovědnost jednajících osob je sice zřejmá, ale vyvození důsledků se dostavuje ojediněle a náprava stavu je zdá se nemožná.
Mnohokrát skloňovaná a všemi požadovaná cesta stabilizace českého lesnictví přitom pochopitelně nemůže vést prostřednictvím postupné likvidace lesnických společností. Na jejich úspěšnosti je po transformaci založena i vlastní úspěšnost státního podniku Lesy České republiky jako správce státního majetku. Jakákoliv jiná cesta znamená pouze zestátnění činností a správou lesa ve vlastní režii Lesů České republiky. Bude-li však na dále umožňováno konkurovat soukromým společnostem podnikáním ze strany státního podniku, lze zcela legitimně nastolit otázku, kde skončila mnohokrát deklarovaná svoboda a podpora podnikání, ale také snaha o snižování vlivu státu jako nástroje liberální politiky rozvíjející se, tržně orientované společnosti. Nebo je to vše jinak?
V Praze 4. 5. 2007
Prezidium ČAPLH
