JIŽNÍ MORAVA Plazník vypadá docela podobně, jako když si skauti chystají táborák. V dřevěném rámu ze čtyř kůlů je hromádka klestí. Vše se přesype hlínou a v jednotlivých dutinkách by se mělo dařit ještěrkám i hadům. Kde se rekultivuje kousek zanedbané krajiny, tam nesmí plazník nebo alespoň broukoviště chybět. Uměle vytvořená hnízdečka tady mají nahradit přirozené prostředí.
Topolové broukoviště vzniklo před pár týdny například za bývalou hokejkárnou v Lanžhotě na Břeclavsku. Silničáři před zimou ořezali několik topolů podél silnice směrem na Slovensko a z nich pak nadšení ochránci přírody vytvořili dvě broukoviště o velikosti několika desítek metrů čtverečních. Rozřezané kůly z topolů zatloukli do země, teď připomínají spíš dětskou prolézačku.
„Broukoviště vytváří životní prostor pro organismy vázané na odumírající nebo odumřelé dřevo. Poskytuje tak náhradní životní prostor nejen broukům, ale též drobným obratlovcům, jako jsou ještěrky či ptáci,“ říká Filip Šálek z občanského sdružení Lužánek. To loni vyrobilo v Lanžhotě také hmyzí domečky pro divoce žijící včely samotářky. Jsou trochu podobné ptačím budkám, jen vyplněné různými krabičkami tak, aby vznikly skuliny, v nichž divoce žijící včely najdou úkryt a kde mohou naklást vajíčka. Původní biotop to nenahradí Někteří vědci ale nejsou z rozmachu broukovišť a podobných prvků nadšení. Sepsali petici nazvanou „Nezneužívejme broukoviště proti broukům!“, kterou iniciovalo šest odborníků z České společnosti entomologické. Upozorňují na to, že vybudování broukoviště se leckdy používá jako omluvenka za pokácení stromů.
„Chce-li někdo pokácet starý strom plný třeba mezinárodně chráněných páchníků hnědých, některé úřady dokonce ani nezahajují správní řízení o výjimce ze základních podmínek ochrany zvláště chráněných druhů. Jen jako podmínku kácení uloží vybudování broukoviště v rámci náhradních opatření. Takový přístup je fatálním nepochopením smyslu broukovišť,“ stojí v petici, kterou kromě zoologa Správy CHKO Pálava Pavla Dedka podepsal například Lukáš Čížek a Ondřej Konvička z Entomologického ústavu Akademie věd či Martin Škorpík ze Správy Národního parku Podyjí a další.
„Sebelepší broukoviště nikdy nenahradí původní biotop, to je starý dožívající strom, a zřízení broukoviště by nikdy nemělo sloužit jako ospravedlnění pro kácení takových biologicky cenných stromů,“ upozorňují.
Budování umělých staveb pro hmyz či plazy souvisí s úbytkem původních biotopů. „Krajina prošla za posledních sto let radikální proměnou. Ubylo v ní drobných prvků, které ji zpestřovaly – meze, hromady kamení, soliterní stromy. Rozdrobené pozemky se slily v obrovské lány intenzivně obdělávaných monokultur zemědělských plodin, lesy jsou výrazně obhospodařované a pro přírodu zbývá stále méně místa. Následkem toho nám až neuvěřitelně rychle mizí biologická rozmanitost,“ míní Dedek.
Stavby plazníků, broukovišť nebo „hmyzích hotelů“ podle něj tento trend samo o sobě nezvrátí, nicméně jsou alespoň vhodným způsobem, jak na něj upozornit, jak zapůsobit na veřejnost, aby si problém uvědomila.
Právě tak to má fungovat například v Klentnici „Nahoře nad obcí ve špici pod lesem vznikl plazník – kamenná zeď, ve které mají své přirozené bydliště hadi a plazi. Vedle něj jsou zase vyskládány staré odumřelé stromy, které slouží jako broukoviště,“ popsal před časem Roman Koprivňanský, starosta Klentnice, kde během uplynulých dvou let obnovili za čtyři miliony korun staré sady okolo obce. A součástí obnovy je i využití starých zetlelých či seschlých stromů coby útočiště pro drobnou havěť. K nim teď mají šanci vyrazit lidé z obce i turisté, kterých přes Pálavu v sezoně přechází tisíce. Právě tady by plazníky mohly fungovat jako jakási výstražná značka. „Aby si společnost uvědomila, že dalekosáhlý úbytek biodiverzity je reálný problém, který souvisí s naším způsobem využívání krajiny. A který si žádá koncepčnější řešení,“ říká Dedek.
