KARLOVARSKÝ KRAJ Ochránci přírody bijí na poplach. Ačkoli lupina nebo také vlčí bob nezpůsobuje při dotyku bolestivé puchýře jako například bolševník, pro přírodu je přímo pohromou. Velmi úspěšná invazivní rostlina totiž mění charakter půdy, a tím brání růstu vzácných původních druhů. A to i na místech, kde se vyskytují přísně chráněné rostliny.
„Statná modrofialově kvetoucí rostlina, která je v této době vidět takřka všude, se velmi dobře šíří téměř do všech typů stanovišť. Především do živinami chudých trávníků, které bývají domovem vzácných rostlinných druhů," potvrzuje odborník na chráněnou krajinnou oblast Slavkovský les Přemysl Tájek. Doplňuje, že k masivnímu šíření rostliny výrazně přispělo kosení luk v pozdních termínech, kdy už má lupina vytvořená semena. „Ta se pak během sušení sena a svozu balíků snadno dostávají do okolí. Svůj podíl na invazi také nese pozdní sekání nespasených částí pastvin. To se často děje opět až v době, kdy už jsou semena vlčího bobu zralá." Ochranáři se s lupinou snaží bojovat alespoň na přírodovědně nejcennějších lokalitách, na některých už více než deset let. „Lupina je však těžký soupeř. Poté, co byla řadu let cíleně hubena, v některých našich chráněných územích sice ustoupila, nevymizela však úplně a zásahy je zapotřebí každoročně opakovat," tvrdí Tájek. Podle jeho slov je nejefektivnějším způsobem likvidace chemický postřik, dobré výsledky však přináší i kosení porostů lupiny v době jejího květu nebo těsně před tvorbou semen.
Lupina je však schopná nasadit na květ dvakrát i třikrát do roka a kosení je tedy zapotřebí provádět během sezony opakovaně. „Z pohledu ochrany přírody představuje lupina větší riziko než třeba bolševník velkolepý. Dokáže totiž výrazně měnit půdní podmínky na stanovišti, kde roste. Vlčí bob je schopen obohacovat půdu o živiny prostřednictvím symbiotických bakterií, které žijí v jeho kořenech. Zjednodušeně řečeno, lupina dokáže během pár let přeměnit krásnou květnatou louku plnou vzácných orchidejí v druhově chudý porost plný lupiny a kopřiv," s povzdechem doplňuje Tájek.
Podle Jany Rolkové ze Správy CHKO Slavkovský les byl vlčí bob, pocházející ze Severní Ameriky, stejně jako například bolševník velkolepý do Evropy zavlečen člověkem jako okrasná rostlina. „Ve velkém se vyséval do zahrad nebo na políčka pro lesní zvěř, kde měl zlepšovat půdní vlastnosti některých stanovišť. Jenže tato rostlina je hořká a především skot se jí důsledně vyhýbá. Vzhledem k tomu vadí i zemědělcům. Výrazně totiž zhoršuje kvalitu píce pro dobytek," doplňuje Rolková.
