Těžařů je moc a v holém boji o přežití prosadili systém, na který doplácí ostatní

Kroměříž - Nakládání s obrovským veřejným majetkem státních lesů tu posledních dvacet let neurčují odborníci, ale těžaři vedoucí proti sobě permanentní válku. Rozhodnutí antimonopolního úřadu to jen potvrdilo, tvrdí vydavatel odborného dřevařského serveru Czechtimber.cz Robert Babuka.

Soutěž na komplexní lesnické práce, kterou antimonopolní úřad zrušil, je podle něj plná systémových chyb. Dřevěnou knihu, podle níž se soutěž řídí, označuje Babuka rovnou za "podnikatelský koncept," který s koncepcí hospodaření ve státním majetku nemá nic společného.

Letitý praktik Babuka ve svém popisu dění kolem Lesů ČR vykresluje nelichotivý obraz selhání státu jako správce veřejného majetku, podle kterého se zdraví našich lesů a tím i státního podniku zhoršuje. Všichni to vědí a nedaří se s tím nic udělat.

A.cz: Antimonopolní úřad zastavil pětileté komplexní tendry Lesů ČR. Co to podle vás znamená?

Jako každý problém, má i tento dvě strany. Ta první, věcná, spočívá v tom, že pokud se v roce 2012 prodlouží lhůta pro nástup firem do těžby, bude to znamenat zdržení prací v lese a tím i problém pro zpracovatele. Samozřejmě Lesy ČR mají možnost jít po tři měsíce zkráceným výběrovým řízením a mezitím připravit tendry nové.

Na druhou stranu je dobře, že se tendry zastavily, protože celá ta soutěž má celou řadu vad, které se projevily právě tím, jak výsledky dopadly. To je objektivní faktor, který sám a nezávisle na komkoliv vyhodnotil, že Dřevěná kniha nevyhovuje nastavení trhu, protože je de facto netržní.

A.cz: Mezi hlavní výtky vůči tendrům patří fakt, že slučují soutěž na pěstební práce a těžbu dřeva, která navíc probíhá "při pni", tedy metodou ztěžující kontrolu. S tím byste souhlasil?

Patří to mezi hlavní faktory, které jsou v zakázce špatně. Neznamená to ale, že se to nedá soutěžit i takto. Širší problém je v tom, že se vytvořila jedna velká zakázka na pět let, která se přitom může soutěžit průběžně, aniž by se soutěžilo 117 jednotek najednou. Ten stávající model mohou Lesy ČR vzít a říct: "Proč to vyhlašujeme celé najednou? Můžeme to vyhlašovat, jak my potřebujeme."

Státní podnik by tím optimalizoval nabídku v čase. Cena, kterou dnes musí vítěz do soutěže vložit, je místo toho jakási průměrná hypotetická cena. Zájemce jde do zakázky s velkým rizikem, a jestli chce přežít, musí cenu podstřelit, aby se do zakázky vůbec dostal. To je systémová chyba, která se opakuje, tudíž ten tendr je systémově špatně. Kdyby se ale soutěžilo po částech a v čase, vyřeší se problém indexace cen, protože bude zřejmé, jak se v daném období ceny vyvíjejí. A pak budu moci reálně posoudit cenovou nabídku. To dneska není možné, takže celá koncepce je naprosto netržní.

A.cz: Kdo za tento stav může?

Viníkem je státní podnik, ministerstvo zemědělství a část podnikatelů. Lesničtí podnikatelé totiž nechtějí nést žádné riziko. Je tady přebytek kapacit lesnických firem, to víme všichni, i podnikatelé v lese to vědí. Tudíž když do těch nabídek jdou, tak bojují o existenci. Jejich nabídky jsou extrémní a nikdo z nich nechce nést riziko volného trhu.

Problém je, že za celých dvacet let si lesnické firmy nebyly schopny vytvořit kodex, podle kterého by prostředí vyčistili normální konkurencí.  Nedokázaly se dohodnout na koncepci, která by byla tržní a prokázala by, že pokud budeme soutěžit podle pravidel, tak se ukáže, že to někdo umí lépe, a někdo ne. Soutěž, jak je nastavena teď, tohle nechce. Tady vládne boj o holý život firem, kterých je moc.

A.cz: Nakonec to ale stejně vedlo k tomu, že tendr skončil bezmála monopolem, nebo snad ne?

No jasně. To je úplně špatně. V tomhle směru existuje už jenom málo řešení. Jestli zrušení tendrů je správné nebo ne, je dnes úplně jedno, protože špatně je to tak i tak.

A.cz: Co se s tím ale dá dělat do budoucna?

Důležité je, aby až někdo bude připravovat nějaký další koncept, tomu dal konečně čas a nechal to připravit opravdu odpovědně lidmi, kteří se problematice profesionálně věnují řadu let. A kteří hlavně nemají přímé vazby na lesnické firmy, které na tom mají své přímé zájmy. Žádný kapr si svůj rybník nevypustí. Lesnickým firmám model komplexní zakázky s těžbou dříví naprosto vyhovuje, protože jim přináší prostor, aby dokázaly přežít.

Tendry v této podobě ale nepřinášejí větší hodnotu. Jsou totiž nastaveny tak, aby měl státní podnik co nejmenší náklady a co nejvíc vydělával. Ale jenom do času, protože nákladový polštář je vyčerpán a další léta to nebude možné. Jediné, čím podnik v posledních letech rostl, byl obrovský nárůst cen. Jen za poslední dva roky vzrostly ceny dřeva o víc než 35 procent. Ziskovost podniku tak hodně koresponduje s růstem cen. Efektivita a přidaná hodnota hospodaření ve státním podniku v podstatě žádná není.

A.cz: Je pravda, že si Lesy ČR vylepšují výsledky tím, že ve velkém rozprodávají majetek?

Ano. Zhruba za 1,4 miliardy za poslední dva roky. To jsou věci, které všichni víme. Problém je, že se všichni schovávají za tak zvaně legislativně právní proces ve smyslu, že jinak konat nemůžou. To je ale účelová zkratka, která má zúčastněným usnadnit život. Odborně vzato je totiž možno vytvořit několik variant výběrových řízení, které se nemusí slučovat do jednoho tendru.

Je tu například hospodaření daný zákonem, kde se musejí vykonávat probírky, kalamitní těžby a podobně. To je asi 40 procent dřevařského trhu. Tam by šlo provést koncesní řízení. Pak jsou čistě komerční těžby, kde mohu nasadit aukce a tak dále. To je zbytek trhu. Těch možností je samozřejmě více a není to žádná novinka. Akorát lesnické firmy nechtějí nést riziko, že zrovna ony zkrachují.

A.cz: To je celkem pochopitelné, ne?

Ano, ale vede to k tomu, že stejně zkrachují. Nebude-li ten tendr zastaven a bude vyhlášen podle toho, jak dopadl, pak 80 procent firem, které v lesnictví podnikalo, skončí, protože jich vyhrálo pět z šedesáti. Podnikatelé si to ale způsobili sami. Kdyby se k sobě chovali férově, ale oni se navzájem podrážejí v cenách.

A.cz: Dřevozpracovatelé také varují, že ať tendry proběhnou nebo ne, nebudou mít dost zakázek. Buď bude dřevo příliš drahé, nebo se nebude těžit. Jsou to oprávněné obavy?

Pro zpracovatele je to riziko zcela zřejmé. To se opakuje každý rok posledních pět let. Vždycky na počátku roku jsou odstávky dřevozpracovatelů, protože nemají jistotu, že budou plynulé dodávky dříví. To je pro ně dost zásadní, protože pro ně je nejhorší a nejdražší, když jim technologie stojí a oni nepracují.

Druhý evidentní faktor je, že se opět zcela uměle navyšuje cena. Jenom tím, že někdo nabídl v soutěži nějakou cenu státnímu podniku, bude se tuhle cenu snažit získat u zpracovatelů. Ti to už samozřejmě akceptovat nebudou, protože už teď jsou mnozí na hranici s rentabilitou. Pro dřevozpracovatele je ale největší riziko, že nebude dříví na trhu. Toho bych se však zas tolik neobával, vždycky se ta situace dá nějak vyřešit.

A.cz: Jak?

Státní podnik může třeba nasadit takzvané zkrácené jednací řízení bez uveřejnění. Že to není dobře a že to zase není tržní, všichni víme. Jako operativní řešení to ale možné je.

A.cz: Co by podle vás měl být nejbližší úkol pro ministra zemědělství Petra Bendla?

Seznámit se do hloubky se situací. To mu může trvat měsíc dva. Pokud jsou tam ale nějací rádci, kteří už mají jasno, tak to asi k ničemu dobrému nepovede. Je potřeba se podívat na roli státního podniku a zohlednit při tom výstupy Národního lesnického plánu, který velmi do hloubky popisuje, co vlastně lesnictví a les mohou v rukou státu znamenat. Ti lidi na tom tvrdě pracovali několik let.

Je potřeba, aby si státní podnik a ministerstvo uvědomili, že nemůžou až tak absolutně podléhat tlaku lesnických firem na to, jak má stát podnikat. Stát by si měl udělat svou vlastní nezávislou strategii hospodaření v lesích, kterou dnes nemá. Je potřeba uvažovat, kam chceme lesnictví dostat za deset patnáct let, a tomu přizpůsobit chování státního podniku. Podnikatelé se tomu přizpůsobí, oni s tím problém nemají. Chtějí jenom jasná pravidla.

A.cz: To podle vás Dřevěná kniha nepřinesla?

Dřevěná kniha byl podnikatelský koncept. To nebyl koncept strategie lesnictví a správy lesa v České republice. Prosadili si ho podnikatelé, kterým maximálně vyhovoval komplexní zakázkou a těžbou při pni na pět let. K nezávislému pohledu na české lesnictví má ministerstvo podkladů dost.

A.cz: Hnutí Duha například varuje, že právě kvůli vlivu těžařů na hospodaření Lesů hrozí přetěžování a ničení porostů. Souhlasil byste s tím?

To absolutně nehrozí. Státní podnik má strukturální problémy se skladbou těžebního dřeva. To znamená, že hodně porostů v České republice je přestárlých a nedaří se to ekonomicky řešit. To dříví je totiž obtížně zpracovatelné, takže není zájem ho těžit, stát by tady musel prodělávat.

To je právě to, co je na Dřevěné knize špatně, že to tlačí moc do zisku. Správa lesů ale není jenom o zisku. Je i o tom, že chceme, aby les fungoval správně. V tomto směru bude mít Duha částečně pravdu. O to se oni ale až tak nezajímají, oni vidí jakýsi generelní problém v tom, že se drancují lesy, což není pravda.

A.cz: Na druhou stranu tam, kde chodím od dětství na výšlapy, se stav lesa za posledních dvacet let na první pohled zhoršil. Přibylo tam velkých pasek a vývratů.

Státní podnik by si měl každých deset let provádět inventarizaci lesů. Ta poslední z roku 2005 jasně prokázala, že zdravotní stav lesů se zhoršuje. To je zcela evidentní fakt a problém. Je to objektivní odraz toho, jak hospodaření v lesích funguje. Stát měl připravit nějakou intervenční strategii na ochranu lesů, což ale neudělal, protože to jsou další náklady. A politicky bylo důležité, aby podnik vykazoval naopak vysoké zisky. Do pěstební činnosti a nápravných opatření se tak investuje minimálně.  Někde ty porosty vypadají opravdu špatně.

A.cz: Může to nepříznivě ovlivnit hospodářský výsledek státního podniku Lesy ČR v příštích letech?

No samozřejmě. To potvrdí každý lesník a hajný, který tomu lesu trošku rozumí. Každý vám řekne: tady se měla udělat meliorace, nebo ten a ten zásah. Ale to by znamenalo menší zisk. To je důvod, proč by státní podnik neměl být tím, kdo vytváří jenom zisk. Navíc letošní nález Nejvyššího správního soudu jasně říká, že státní podnik nebyl vytvořen jen proto, aby vytvářel zisk. Má i řadu jiných funkcí. A ty v případě lesů neplní.