Tam, kde nestačí tradiční techniky ochrany dřeva, jeho přirozená trvanlivost a schopnost zachovat si původní strukturu a technické vlastnosti v různých expozicích, především ve vlhkém prostředí, nastupují modernější techniky. Článek navazuje na první část, která se týkala vybraných tradičních technik ochrany a konzervace dřeva, zde pokračujeme technikami a způsoby, které se používají v současnosti. Tím se uzavírá téma Ochrany dřeva v památkách zpracované v rámci spolupráce se Společností pro technologie ochrany památek (STOP).
Přirozená trvanlivost dřeva je jeho schopnost zachovat si původní strukturu a technické vlastnosti v různých expozicích, především ve vlhkém prostředí, kde může být napadeno biologickými škůdci. Trvanlivost dřeva se v současnosti vůči dřevokazným houbám hodnotí podle normy ČSN EN 350 [15], a to zařazením do 1. až 5. třídy trvanlivosti. Uvedené se týká pouze jádrového dřeva. Bělové dřevo se vždy považuje za netrvanlivé.
Celý článek najdete zde.
