Na západní straně Šumavy, v drsném i krásném kraji, žije a pracuje Lucie Marunová. Mladá hajná lásku k lesům a myslivosti zdědila po svém otci, i proto již dva roky je realitou jejích dní ticho a dřina. A někdy i vůně střelného prachu. Lucie prý ke štěstí nepotřebuje mnoho, naplňuje ji totiž péče o rovnováhu přírody - s respektem, pokorou a láskou. A to i ke zvěři, kterou občas musí usmrtit.
Celý článek najdete zde.
