V článku z minulého týdne s názvem Vytunelované lesy NP Šumava jsou dále těženy, tentokrát za účelem zisku! Petr Martan kritizuje, že dnes se v lesích NP Šumava těží standardní objemy dřeva při přeměně smrkových monokultur na smíšené lesy, přestože je „předtěženo" díky vysokým těžbám při nuceném kácení během kůrovcové kalamity v letech 2007 až 2013.
Skutečnost, že správa parku dnes konečně intenzivněji převádí smrkové monokultury na smíšené lesy v nižších polohách a logicky tam kvůli tomu těží smrky, je zcela v pořádku. Mělo se to však dělat už před dvaceti lety, jak navrhovali ekologové a přírodovědci. Dnes už by tam rostly dvacetileté buky a například riziko kůrovcových kalamit by bylo výrazně menší. Tehdejší ředitel Žlábek ale místo toho „bojoval" s kůrovcem v nejvyšších polohách, kde jsou přirozené horské smrčiny a buky ani jedle tam neporostou. Tím dnešní stav Šumavy zavinil. Jednoznačně bylo totiž dokázáno, že vznik dnešních holin a toho „předtěžení", o kterém Petr Martan mluví, jsou důsledkem těžby kůrovcem napadených stromů v horských smrčinách na hřebenech ve druhé polovině devadesátých let právě za ředitele Žlábka. Tehdy mnohé lokální těžby narušily stabilitu rozsáhlých lesních porostů natolik, že vítr pak mohl daleko snadněji tyto vzniklé holiny rozšiřovat a Kyrill v roce 2007 těžbou narušené porosty úplně rozmetal.
Světe div se – tedy přesně to, co Petr Martan navrhuje jako „recept" či prevenci, bylo naopak důvodem polomů a následných velkých těžeb. Tam, kde se předtím nezasahovalo, Kyrill pokácel jen jednotlivé stromy, nebyly tam plošné polomy. Kdyby ministr životního prostředí Bursík nerozhodl v roce 2007 o ponechání části polomů a došlo by k jejich vytěžení, tak by nově obnažené lesní stěny vyvracel další vítr, a tak by se vše opakovalo, dokud by nebyly šumavské hřebeny zcela holé. Takto se sice rozmnožil kůrovec, avšak suché stromy dnes zároveň fungují jako větrolam i ochrana mladých smrků, které pod nimi vyrůstají. Problém byl, že se pak proti kůrovci zasáhlo v nižších polohách na mnoha místech dříve, než gradace kůrovce samovolně odezněla. Tam vznikly obludné holiny. Za připomenutí stojí, kdo nejvíce k zásahům proti kůrovci, a tím i k těžbě tehdejšího ředitele parku Krejčího nejvíce tlačil – hejtman Zimola a senátor Jirsa, kteří jej teď z velkých těžeb nejvíce obviňují. Pouze na několika místech, kde bylo bezzásahové území dostatečně široké, se potvrdilo, co říkali vědci – kůrovec se sám zastavil, aniž se tam těžilo. A ještě snad pár slov k duchu celého článku pana Martana – neznalý čtenář by z něj totiž mohl nabýt dojmu, že autorovi nejde o nic jiného, než o blaho šumavské nedotčené přírody. Pravdou je však bohužel opět opak – je třeba říci, že pan Martan je dlouholetým bojovníkem proti bezzásahovému vývoji na Šumavě, autorem petice Petice NE35 procent prvních zón v NP Šumava atd. Dokonce i senátní návrh zákona o NP Šumava, předložený senátory Jirsou a Eybertem (ODS), který sněmovna loni zamítla pro jeho vstřícnost k developerům a možnosti zástavby na většině území parku, mu byl příliš vstřícný k přírodě a sám se k němu vymezoval. Asi proto, že se k němu vymezuje rovněž prezident Zeman, jeho velký vzor.
Možná by tak bylo lépe, aby se pan Martan zasadil o to, aby slovo „duchovní" v názvu Komunity pro duchovní rozvoj, pod jejíž hlavičkou svůj článek vydal, nahradil slovem „těžební". Bylo by to pravdě daleko blíže a velmi by to napomohlo srozumitelnosti jeho textů.
