Zdroj: Respekt
Datum: 07.01.2008
Podtitulek: Energetika
Autor: ANNEKE HUDALLA
Rubrika: Česko
Proč Česko zaostává v obnovitelných zdrojích
Co vlastně udělal špatně, to Zdeněk Záboj dodnes neví. Ale o tom, že celá záležitost se nevyvíjí zrovna ideálním směrem, nemůže být pochyb. V prosinci rozhodl Krajský úřad v Ústí nad Labem, že na svůj stavební projekt v městečku Krásná Lípa ve Šluknovském výběžku podnikatel Záboj přece jen potřebuje takzvanou EIA čili "posouzení vlivu na životní prostředí". Získat tento rozsáhlý posudek nestojí jen hodně času a nervů, ale také několik set tisíc korun v dodatečných nákladech. Přitom Záboj ani nechce stavět něco, co životnímu prostředí škodí, ba naopak: plánuje starou výtopnu na uhlí přestavět na větší, moderní elektrárnu, která převážně spaluje biomasu a tak vyrábí proud z obnovitelného zdroje. Kromě toho má jeho projekt přinést sociálně slabému regionu i 30 pracovních míst.
Před vstupem do EU se česká vláda zavázala do roku 2010 zvýšit podíl obnovitelných zdrojů v celkové výrobě energie na osm procent. A přestože tento podíl v posledních letech skutečně strmě rostl, představitelé ministerstva průmyslu už teď s předstihem upozorňují, že Češi slíbeného cíle v žádném případě nemohou dosáhnout. K odůvodnění tohoto selhání pak politici a po nich i média poukazují na nedostatek slunce, vody a větru či nerozvinutý trh s biomasou. V případě elektrárny v Krásné Lípě však žádný z těchto faktorů nehrál roli. Příběh z nejsevernějšího kouta republiky spíše vypráví o tom, čemu politologové říkají "nedostatek důvěry v instituce". Míní tím nedůvěru, kterou tu mnoho lidí pociťuje vůči státu a jeho úřadům ještě i osmnáct let po revoluci a jejíž oprávněnost tyto instituce svým nešťastným chováním skutečně znovu a znovu potvrzují.
Malý zázrak na severu
Když má Zbyněk Linhart (39) mluvit o plánované elektrárně na biomasu, nejprve ve své kanceláři sundá z police tlustý fascikl. Už 13 let stojí tento blonďatý muž v čele Krásné Lípy. A důvody jeho politického úspěchu jsou vidět všude po městě: sauna, fitnesscentrum, rozsáhlý sportovní areál... Úspěch Zbyňka Linharta v zisku evropských dotací proměnil město v centrum služeb pro turisty, kteří rok co rok houfně navštěvují blízký Národní park České Švýcarsko. Do tohoto konceptu se stavba kombinované teplárny a elektrárny s výkonem 31 MW příliš nehodila.
"Podle našeho územního plánu je sice areál, kde má elektrárna stát, průmyslovou zónou," říká Linhart. "Poněvadž se ale nachází přímo v centru města, představujeme si tam spíše lehký průmysl, který nemá žádný vliv na životní prostředí." O tom, že elektrárna, byť na biomasu, takový vliv určitě mít bude, je Linhart přesvědčen. "Už to, co bude vypouštět, jsou podle mne nebezpečné látky," říká starosta. "A navíc by nám každý den přímo přes centrum jezdila spousta kamionů, které biomasu dodávají. Ostatně pan Záboj neobchoduje jen s biomasou, ale také s uhlím A jak chce někdo vůbec kontrolovat, jestli se tam místo biomasy ve skutečnosti nespaluje hnědé uhlí?" Ta otázka není ani výmluvou, ani řečnickým trikem - vede přímo k jádru problému.
Stejně nás nikdo nechrání
To, že neohlášená kontrola rychle zjistí, co v kotli hoří; to, že hříchy proti zákonům o obnovitelných zdrojích jsou trestány bolestivými částkami; či to, že si žádný malý výrobce "zeleného proudu" nemůže dovolit rozzlobit mocný ČEZ, to všechno je Zbyňku Linhartovi k smíchu. Sebe a své město vidí starosta jako malého Davida bojujícího proti hrabivému a podvodnému podnikateli Goliáši, který slibuje mnoho a nedodržuje nic. A státní úřady, jak je starosta přesvědčen, tomu nerovnému souboji přinejlepším jen lhostejně přihlížejí.
Například Česká inspekce životního prostředí. "Nehlášená měření, to oni nikdy nedělají," říká. "A při předem hlášených návštěvách bude mít elektrárna papíry vždycky v pořádku." Stejně tak starosta nevěří ani stavebnímu úřadu v sousedním Rumburku. "Oni si náš územní plán často vykládají jinak než my sami," mávne rukou. "A náznaky toho už máme i v případu elektrárny."
Obzvlášť zklamaný je však Zbyněk Linhart z ministerstva životního prostředí. Čekal totiž, že tento úřad jakoukoli elektrárnu v sousedství národního parku bez pardonu zakáže, úředníci ho ale v dopise zatím jen ujistili, že celý proces povolování stavby bude probíhat přísně "podle zákona". Právě tomu však Linhart chce za každou cenou zabránit. Protože on prostě nevěří tomu, že by české úřady mohly samotnou aplikací českých zákonů dojít k dobrému, či aspoň férovému výsledku. Proto v posledních týdnech nasadil všechny páky, aby přesvědčil úřady o škodlivosti elektrárny. A způsob, jakým dotčené instituce reagovaly na tyto snahy, paradoxně nasvědčuje tomu, že se starosta Linhart se svou skepsí tak úplně nemýlí.
Už jsme byli dál
V srpnu 2007 došel krajský úřad k závěru, že plánovaná elektrárna v Krásné Lípě žádné větší posouzení vlivu na životní prostředí nevyžaduje. Z podkladů předložených investorem Zábojem vyplývalo, že díky moderním filtrům nedosáhnou vypouštěné emise ani zdaleka limitu stanoveného zákonem. Protože inspekce, hygienici a správa Chráněné krajinné oblasti Lužické hory neměli vůči záměru Zdeňka Záboje námitky, byla první fáze schvalovacího řízení prakticky ukončena - když tu najednou vstoupilo na scénu město Krásná Lípa. Jeho radnici totiž - přes všechny zaslané informace z krajského úřadu - fakt schvalovacího řízení pro elektrárnu úplně unikl.
Pak ovšem krajský úřad vyšel městu vstříc a celý proces loni v září zrušil. Tím dostal starosta Linhart šanci přednést příslušným orgánům opožděné argumenty, proč elektrárna do Krásné Lípy nepatří. Jeho nejdůležitější zbraní byla studie, kterou město nějak získalo od krajského stavebního úřadu. Tento dokument totiž uvádí mnohem vyšší hodnoty škodlivých emisí a zastupitelé Krásné Lípy z toho usoudili, že podklady investora Záboje pro krajský úřad jsou přinejmenším "zkrášlené".
"To je ale omyl," říká ekologický konzultant Petr Hosnedl, který "příznivější" podklady zpracoval. "Stejně jako v každém schvalovacím řízení, i tady vznikly dvě studie. Jedna, ta moje, ukazuje, kolik škodlivých látek konkrétní technika skutečně vypouští. Ta druhá, o kterou se opírá radnice Krásné Lípy, zjišťuje, jak by se ovzduší kolem města zhoršilo, kdyby elektrárna vypouštěla maximum povolené zákonem. To se dělá, abychom měli jistotu i v tom nejhorším případě. S realitou však tyto hodnoty nemají nic společného." Fakt, že "hrozivá" studie je jen nejhorším možným scénářem, však odborníci z České inspekce životního prostředí zastupitelům Krásné Lípy na osobní schůzce nevysvětlovali - naopak. "Na základě dokumentu prezentovaného panem Linhartem jsme naše původní kladné stanovisko k elektrárně změnili," říká Jana Moravcová, ředitelka inspekce v Ústí. "Objevily se tam určitě rozpory." Už to, že k zjištění "rozporu" ve velmi komplikovaných podkladech potřebovali odborníci z inspekce laika v osobě starosty, je samo o sobě dost pozoruhodné. Ještě více však Petra Hosnedla mrzí, že na rozdíl od představitelů Krásné Lípy on sám už žádnou příležitost k vyjasnění kritizovaných rozporů nedostal.
Začarovaný kruh
"Normálně mi krajský úřad v takových případech volá a snažíme se to všechno řešit nekomplikovanou cestou," říká Hosnedl. Místo toho však úředníci v Ústí nyní prostě rozhodli, že elektrárna přece jen vyžaduje velkou EIA, která ostatně stojí hodně peněz nejen investora, ale také stát. (Proč zvolili takový postup, se do uzávěrky nepodařilo zjistit. Odpovědní úředníci odkazují na tiskového mluvčího a ten otázky RESPEKTu nestihl zodpovědět.)
Důležitější než finanční náklady je však u případů, jako je ten krásnolipský, jejich politickospolečenské echo. Rozhodnutím krajského úřadu totiž vzniká dojem, že nedůvěra v objektivitu a výkonnost českých úřadů, která Zbyňka Linharta dohnala k aktivitě, je naprosto oprávněná. Český občan, tak zní poučení, by neměl spoléhat na to, že úřady jeho státu jsou schopné správně aplikovat a prosazovat zákony. Vždycky je lepší se o věci starat sám. A kdo má nejlepší vztahy či nejvíce argumentačních schopností, ten vyhraje - zákon nezákon.
"Ze zákona je to řízení vlastně dobrá věc," říká Petr Hosnedl. "Je demokratické a všichni, včetně obce, mají možnost, aby se vyjádřili. Ale vyhlásit konec, a pak to najednou znovu otevřít - to je divné. Tady se zřejmě někdo snaží využít pravidla hry k osobním účelům. A je špatné, když se mu to podaří. Vede to totiž jenom k tomu, že se investoři úřadu a řízení EIA čím dále tím více bojí." A kdo pak bude stavět elektrárny na obnovitelné zdroje, které Česko tak nutně potřebuje? Tuhle otázku vyjasní nejbližší budoucnost.
ANNEKE HUDALLA
