Luleč, Opatovice - Ve vzduchu voní pryskyřice, je chladno a vlhko, slunce ale už pomalu začíná mít sílu. S lesním správcem Otakarem Pavlíkem vystupujeme z terénního auta v lese u lulečského lomu. O tom, jaké škody nadělala zima v lese, jsme už spolu několikrát mluvili po telefonu. Teď využívám možnost vidět je přímo na živo v terénu.
Jdeme ještě poměrně mladým lesem, podle šéfa bučovické lesní správy starým asi dvacet až třicet let. Doubravy střídají bory, na nichž lze na první pohled vidět velké rány, jež jim mráz a sníh zasadily. „Borovice má velice křehké dřevo. A oproti jiným jehličnanům i silnou korunu. Při námraze se proto snadněji láme,”vysvětluje Pavlík.
A doplňuje, že právě tady nejde o vhodně založený les. Borovice je přeštíhlená, což k její stabilitě také neprospívá.
Pod námi se rozprostírá temná smrčina, která vypadá na první pohled nedotčeně. „To se vám ale jenom zdá. I ve smrčinách je hodně škod, ale není na ně tak vidět. Lesní dělníci tam musejí doslova vlézt a vytěžené dřevo budou nejspíš vytahovat přímo rukama a s pomocí koní. Tam se harvestor nedostane,” objasňuje Pavlík. Na některou práci je zkrátka i mechanizace krátká.
Motýli stromy nežerou
Jdeme zpátky k autu a míjíme pěkné oplocenky, v nichž mezi sazenicemi jehličnanů rostou mladé buky. Takto je budoucí les podle Pavlíka odolnější než samotná monokultura borovice nebo smrku. Chránit stromky plotem je podle Pavlíka nezbytné. „Zvěř si ráda na mladých stromech pochutná a škody jsou čím dál vyšší. Myslivci prostě zvěř zašetřují a málo loví. Na sazenicích je to vidět. Já říkám, že motýli stromy nežerou,” argumentuje šéf lesníků. Přesouváme se na další postiženou lokalitu v lese. Přes Drnovice míříme na Ježkovice a pak uhýbáme na lesní cestu vedoucí krásnými lesy do borů nad Opatovickou přehradou. Tam je následek zimy ještě patrnější než nad Lulčí, kde člověk míjel jen tu a tam zlomený nebo naštíplý strom.
Dělníci se tady už pustili do práce a museli vytěžit pořádnou plochu lesa. Dnes mají bohužel pauzu, tak si s nimi nemohu promluvit. „Pracují tu s malým harvestorem. Poškozené stromy pokácejí, klády vytáhnou na cestu a složí. Klest si zpracují samovýrobci, tedy místní lidé. Větší větve si nařežou na topivo, zbytek spálí,” popisuje likvidaci kalamity Pavlík. Podle něj je o takovou práci mezi místními z obcí takový zájem, že poptávku mnohdy lesníci ani nedokáží uspokojit. Potvrzují to i třeba zkušenosti starostky Krásenska Hany Šíblové. „Lidé si hodně dělají dřevo pro vlastní potřebu v lese. Oproti ještě poměrně nedávné době je topení dřevem na vesnici mnohem rozšířenější, mnozí mají kotle na dřevo nebo tento způsob vytápění kombinují s plynovým a elektrickým topením,” říká starostka dědiny, kterou dokola obklopují husté lesy. Dřevo, především smrkové, musejí lesníci dostat z lesa do května. Jinak by se do něj mohl pustit kůrovec.
A co s rozsáhlou holinou, na níž po těžbě poškozených stromů zbyly jen řídké pásy několika stromů? Přirozená obnova tu podle lesního správce nepřipadá v úvahu. Poškozený kulturní les musí dát dohromady zase člověk. Ten se ale už vyvaruje minulých chyb, tedy monokultury. „Mezi borovice vysadíme lípy nebo buky. Ještě uvidíme. Každopádně buky bychom museli oplotit proti zvěři, kdežto lípu asi ne,” líčí cestu ke zdravému lesu Pavlík.
